Mieczysław Olszewski

... V kolínské arcidiecézi vznikla také další platforma pro účast všech věřících na diskusi o situaci církve a jejich vlastní farnosti. Od první postní neděle roku 1993 byl zahájen takzvané „pastorační rozhovory“ (Pastoralgespräch), směřující k reformě pastorace12 (Zob. Schlussvoten und Meinungsbilder. Pastoralgespräch im Erzbistum Köln. Köln 1996.).
„Pastorační rozhovory“ vedené příslušnými grémii kompetentních osob a prováděné metodou dialogu oslovily mnoho věřících ve farnostech a zabývaly se širokou škálou problémů, které se ve farnostech nejvíce projevovaly. Tyto rozhovory přinesly překvapivé výsledky: především umožnily laikům seznámit se s problémy církve, které se týkaly jak duchovní stránky křesťanského života, tak materiální stránky fungování církevních institucí a Zejména farností. „Pastorační rozhovory“ jsou příkladem posílení postavení laických věřících a jejich aktivního zapojení do života církve.

Str 83

 

Němci jsou známí svým rozsáhlým výzkumem a analýzou stávajících situací. Proto se při každé reformě na diecézní úrovni vycházelo z aktuálních sociologických výzkumů: postojů věřících, vývojových trendů a znamení doby. K. Gabriel ve svém příspěvku nazvaném „Planung und Vision. Planung und Vision. Die Frage nach der Zukunft der Seelsorge 15 (15 K. G a b r i e l: Gegenwartige Herausforderungen für Planen und Handeln der Kirche. „Pastoraltheologische Informationen“. R. 14: 1994 z. 1–2 s. 55–75.), připraveném pro kongres německy mluvících pastorálních teologů v září 1993, poukazuje na změny, k nimž dochází v moderní společnosti. Ty je třeba poznat a přijmout je jako výzvu pro církev. Především jde o tzv. modernitu s jejími pozitivy i negativy, zejména o ambivalentní individualizaci, rozpadající se monopolní model religiozity, pluralismus 16 (16 Zob. także R. K a m i ń s k i: Duszpasterstwo w społeczeństwie pluralistycznym. Lublin 1997.17 Handbuch der Pastoraltheologie. Praktische Theologie in ihrer Gegenwart. Red. F. X.

A r n o l d, H. S c h u s t e r, L. W e b e r, F. K l o s t e r m a n n. Freiburg in Br. 1964–1971). Církev musí tyto radikální změny probíhající v moderních společnostech vidět, správně je vyhodnotit a podle toho jednat. Očekávání K. Gabriela - jako ozvěna - poukazuje na Rahnerův požadavek sociologického výzkumu v pastorální teologii, který je nezbytný pro rozpoznání každé situace církve. Tento postulát, pojatý jako princip pastorální teologie, se odráží v monumentálním díle Handbuch der Pastoraltheologie. Praktische Theologie in ihrer Gegenwart17.

Str 84

 

Zhodnocení pastoračního plánování v Německu Pastorační plánování prováděné v Německu a v dalších západoevropských zemích ukazuje na vážnost vzniklé situace, která vyvolala potřebu pastoračních úprav. Je třeba uznat, že provedené úpravy jsou prováděny s rozmyslem. Většina plánů se netýká pouze nápravy konkrétní situace, ale navrhuje také zlepšení předávání radostné zvěsti a přinášení spásy věřícím. K tomuto širšímu chápání pastorační činnosti církve přispělo učení II. vatikánského koncilu, zejména jeho ekleziologie společenství, která v Německu vedla k vytvoření Kooperativní pastorace - kooperativní (spolupracující) pastorace. Nicméně, mnoho pastoračních plánů - jak kriticky hodnotí N. Mette - se tyto velmi slibné vize pastorace nepodařilo uskutečnit. V konečném důsledku, zdůrazňuje, nešlo o plány ve vlastním slova smyslu, ale pouze o „krizový management“ v situaci stále se zmenšujícího počtu pastoračních pracovníků.

... Církev se může současné společnosti věnovat prostřednictvím nových struktur přizpůsobených dané situaci. Pozorování pastoračních aktivit v Německu jako by potvrzovalo výhrady N. Metteho, pokud jde o způsob řešení vzniklých problémů. Byly řešeny spíše administrativně. Byly zavedeny struktury, mimochodem v souladu s praxí starověké církve, pro zřízení stálých jáhnů a zaměstnávání laických pracovníků na plný úvazek na různých úrovních církevní správy a pastorace. Toto plánování však nekladlo dostatečný důraz na rozvoj duchovní stránky, byť jen prostřednictvím intenzivnější evangelizace. Podceněn byl význam plnější formace jak laických věřících, tak církve jako celku. Krizový management, jak jej nazývá Mette, zastírá plnění naléhavých úkolů evangelizace. 
Snad je třeba připustit poznámku G. Kellnera: rozhodovací struktury jsou důležité pro hodnotu jednotlivých profesních skupin a pro význam laiků obecně. V důležitých církevních záležitostech se dosud nepodařilo, aby se věřící laici stali subjekty vlastních záležitostí víry a aby se jako zainteresované strany podíleli na důležitých rozhodnutích.

... Závěrem lze říci, že není možné - jak říkají sami němečtí pastoralisté - přehlížet nedostatky v pastoračním plánování církve v Německu.
Jedná se především o zaměření na krizové řízení, stále ještě příliš omezené zacházení s laiky jako s osobami odpovědnými za rozhodnutí týkající se jich samotných a jejich farností. A konečně podcenění systematické evangelizace, prováděné zejména neformálními skupinami.
Je však třeba zdůraznit i pozitivní rysy tohoto plánování v Německu. Jsou jimi: hlubší a širší přijetí učení II. vatikánského koncilu s jeho chápáním církve jako společenství, účast věřících laiků na procesu a realizaci pastoračního plánu, mnohá praktická řešení vyplývající z perspektivního plánování, a to i administrativního charakteru, jako je zaměstnávání laiků na plný úvazek v pastoraci a církevní správě.

Mieczysław Olszewski, PLANOWANIE DUSZPASTERSKIE NA PRZYKŁADZIE KOŚCIOŁA
KATOLICKIEGO W NIEMCZECH 79, in Teologia Praktyczna, Tom 9 2008
http://teologiapraktyczna.amu.edu.pl/pliki/911882_ptp09all.pdf

Str 86