Setkání se školiteli a seminaristy v Německu
Sobota 11. května 2024, 10.30 hod.

volný překlad, Deepl
S.Em. Card. Lazzaro You Heung sik
Drazí kandidáti na kněze a ctihodní formátoři,
Jsem rád, že s vámi mohu strávit tyto hodiny. Doufám, že budou skutečným setkáním mezi námi a také povzbuzením na cestě, po které společně putujeme.
Poslali jste mi řadu otázek, osobních, ale také otázek týkajících se identity dnešního kněze a formace a otázek týkajících se výzev, kterým dnes církev ve vaší zemi, ale i na mnoha jiných místech, čelí. Děkuji vám za tyto otázky a doufám, že můžeme vést plodný dialog. Některé z nich jsou velmi náročné otázky, na které dnes jistě nebudeme schopni vyčerpávajícím způsobem odpovědět, ale pokusím se vám dát alespoň nějaký podnět k zamyšlení.
Ještě předtím bych se však rád dozvěděl více o vašich zkušenostech a názorech. Protože já se vlastně také mám co učit. Nepřišel jsem jen mluvit, ale také naslouchat. Proto jsem některé z vás požádal, abyste mi vyprávěli o svých zkušenostech kandidátů na kněze a formátorů v Německu a o životě v semináři.
Příspěvek seminaristy.
Krátká odpověď kardinála.
Příspěvek formátora.
Krátká odpověď kardinála.
Otázky seminaristů
A nyní přicházíme k vašim dotazům. Začněme otázkou osobnějšího rázu.
1. Proč jste se jako teenager rozhodl stát se křesťanem a nechat se pokřtít? Jaká byla vaše cesta k povolání?
Řeknu vám to stručně. Narodil jsem se v Koreji za války jako třetí dítě po bratrovi a sestře. Moje rodina nebyla křesťanská. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl navštěvovat katolické gymnázium. Tato škola byla pojmenována po svatém Andreji Kimovi, prvním korejském knězi, který zemřel jako mučedník. Jeho svědectví mě velmi přitahovalo. Začal jsem se tedy připravovat na křest. Pokřtěn jsem byl na Štědrý den roku 1966. Bylo mi tehdy 16 let. Byl jsem prvním křesťanem v naší rodině.
Protože jsem poznal Ježíše, cítil jsem potřebu otevřít své srdce druhým. A tak jsem se svými křesťanskými přáteli absolvoval různé bohoslužby ve škole. Mimo jiné jsme uklízeli záchody, které byly velmi špinavé. Při této skromné službě jsme objevili radost z toho, že jsme křesťané. A naučil jsem se jednu věc: být křesťanem je konkrétní a ne teoretická představa. Před křtem jsem byl uzavřený ve svém malém světě. Když jsem se stal oddaným mladým křesťanem, otevřel se přede mnou obrovský obzor.

Tuto školu vedly sestry, které mě měly opravdu rády. Každou chvíli mi říkaly: „Lazzaro, možná bys mohl jít do semináře.“ Vždycky jsem jim říkal, že je to dobrý nápad. Samozřejmě jsem řekl ne, ale pak se mi ta slova vrátila a pomalu ve mně dozrávala touha stát se knězem.
Toto rozhodnutí nebylo mou rodinou přijato dobře. Moje maminka tři dny plakala, nejedla a nespala. Pak se ale situace změnila a i ona se nechala pokřtít.

Ještě jedna věc. Když jsem nastoupil do semináře, snil jsem o ráji, myslel jsem si, že je tam všechno dokonalé, prostředí bez problémů, kde se žije svatě. Trvalo jen pár dní, než jsem si uvědomil, že seminář je místo jako každé jiné, se všemi rozpory, které v sobě my lidé nosíme. Byl to krizový okamžik, ale nemohl jsem a nechtěl jsem se vrátit domů. Po několika dnech mi bylo nabídnuto formační sezení. Do semináře přišel kněz a dva laici. Mluvili s námi o tom, jak žijí evangelium. Byl to pro mě opravdový šok, protože do té doby nebylo evangelium v mém životě nijak zakotveno, a proto nemělo žádný hmatatelný dopad. Když jsem objevil, co to znamená žít podle slova, začal jsem se v semináři cítit jako doma: ne proto, že by se změnily vnější okolnosti, ale proto, že se změnily mé oči a srdce.
To pro mě zůstalo zásadní dodnes. Nechat Boží slovo proudit do našich životů a vztahů a proměňovat je je bezpečný základ, který odolává všem bouřím a umožňuje nám dobře zvládat nevyhnutelné krize na cestě.

https://www.clerus.va/en/news/2024/conferenza-con-i-formatori-e-i-seminaristi-in-germania.html