Schönstatt a apoštolát ...
Napsal /a, Přeložil /a: Jitka Crhová
Rubrika: Stud. materiály
Schönstatt a apoštolát
aneb máme co nabídnout dnešnímu světu?
Kdy jindy psát o apoštolátu než právě v měsíci květnu – měsíci Panny Marie a Ducha svatého. Schönstatt je přece hnutí mariánské, výchovné a apoštolské… Maria a Duch svatý patří k sobě. Ve večeřadle Panna Maria společně s apoštoly prosí o seslání Ducha svatého a zažívá s jakou mocí a silou přichází, naplňuje ustrašená a nejistá srdce učedníků a uschopňuje je vyjít ven a hlásat radostnou zvěst.
Je krásné, že se letos naše pouť v Rokoli koná na vigilii seslání Ducha svatého a že se při ní budeme zabývat právě tématem našeho apoštolského působení. Myslím, že každý z nás „schönstattských“ ve svém každodenním životě „apoštoluje“ a ani si toho možná není vědom, nebo mu to připadá tak naprosto obyčejné a přirozené, že vůbec nemá potřebu o tom mluvit.
Co tím chci říct? Jestliže žijeme upřímně a věrně úmluvu lásky s Pannou Marií, tak se ona sama často stará nejen o nás, o naše vlastní potřeby, ale také o výzvy, které nám ve smyslu apoštolátu „přichází do cesty“. Vezměme si jen samotný základ, naše tři poutní milosti – milost domova, milost vnitřní proměny a milost poslání. Není to právě to podstatné, co tolik potřebuje dnešní svět? K mé práci patří téměř každodenní intenzivní setkávání s lidmi. A to s lidmi, kteří často nemají o víře „ani ponětí“, přesto i tito lidé touží po obsahu těchto milostí a ony velmi přesně odpovídají na to, co v dnešní době nejistoty, rozbitých vztahů, krize identity, obav z budoucnosti, chybí … Tito lidé často pouze nerozumí „našemu jazyku“, způsobu vyjadřování, tomu, jak jim tyto milosti chceme zprostředkovat, samozřejmě s tím nejlepším úmyslem. Je na nás, abychom hledali nové cesty. Nástrojů k tomu máme dost, například pedagogiku P. Kentenicha, oněch 5 hvězd či prstů, které nám mohou ukázat směr. Pedagogika ideálu, která byla historicky úplně první, nás upozorňuje na to, že každý můžeme a máme na základě svého osobního ideálu dělat právě to k čemu máme ta nejlepší nadání, schopnosti a předpoklady – skrze ně máme být jedinečným darem pro druhé, a také správně volit nám vlastní způsob apoštolátu. Pedagogika vztahů, vazeb a upoutání nás vybízí, abychom s lidmi utvářeli hluboké osobní vztahy, aby skrze nás mohli poznávat dobrotu a lásku Boží („ze zdravého přirozena vyrůstá zdravé nadpřirozeno“…). Pedagogika úmluvy upozorňuje jak osobně Bůh a Panna Maria vnímají každého jednotlivce a jak moc stojí o to uzavřít s každým člověkem jedinečný láskyplný vztah. Pedagogika důvěry, tolik potřebné k utváření hlubokých lidských vztahů a k utváření hlubokého vztahu s Bohem. A pedagogika růstu a pohybu, která nás právě nyní v době svatodušní upozorňuje, že tak jako prvotní církev, i my máme růst, hýbat se a k témuž pomáhat druhým. K tomu jsme dostali nástroje např. v partikulare examen a duchovním denním pořádku. Cestu nám ukazuje náš zakladatel. Jeho nesmírně hlubokou, promyšlenou (jistě hluboce promodlenou) spiritualitu a pedagogiku obdivují, jak jsem sama několikrát zažila, i lidé z jiných komunit a společenství: „Je vidět, že ten váš zakladatel byl z Německa, máte to neuvěřitelně promyšlené a propracované“, byl jeden z komentářů od člena komunity Emanuel na téma naší spirituality, pedagogiky, systému práce a výchovy.
Přesto v apoštolátu někdy trošku tápeme. Jak to správně uchopit, za jaký „konec to vzít“? Z mého pohledu nejde prvoplánově o apoštolát ve smyslu „získávání dalších schönstattských“, ale o dání se do „služby životu druhých lidí“. Pomáhat jim tak, jak to opravdu potřebují, což je velmi osobní a originální věc. Osvědčilo se mi přitom co nejvíc vycházet z osobního ideálu – v něm hledat odpověď jakému konkrétnímu apoštolátu se mám věnovat, k čemu jsem povolána, ale také k čemu volá Bůh tohoto člověka/tyto lidi, se kterými se setkávám, pro které něco dělám… V této souvislosti mě velmi zaujala slova papeže Františka, která vystihují nám tak blízkou zkušenost: „Rád bych, abyste věděli, že když Pán myslí na každého jednotlivého člověka, na to, co by mu chtěl dát, myslí na něj jako na svého osobního přítele. A jestliže se rozhodl dát ti nějakou milost, charisma, díky kterému budeš moct žít svůj život v plnosti a který tě promění v člověka prospěšného druhým, v někoho, kdo otiskne do dějin svou stopu, bude to určitě něco, co tě hluboko v nitru učiní šťastným a naplní tě nadšením víc než cokoliv jiného na tomto světě. Ne proto, že to, co ti chce dát je nějaké mimořádné nebo málo časté charisma, ale protože ti bude přesně šité na míru, na míru celého tvého života“. (Christus vivit, čl. 288). Připadá mi, že takto nějak by to dnes vyjádřil také P. Kentenich a že by nám řekl: Běžte do světa, k lidem této doby a přinášejte jim ovoce schönstattské spirituality a pedagogiky, které jim může pomoct utvářet jejich život a být šťastnými. Jsem pevně přesvědčená a opětovně to zažívám, že nástrojů nám k tomu dal dost, jen je musíme moudře používat, abychom neodradili lidi kolem nás sotva začneme. Zkusme s nimi například nejprve navázat a budovat hluboké lidské vztahy a přátelství v přirozené rovině a poté, co mezi námi vznikne vztah důvěry, otevírejme opatrně dvířka dál ...
P. Kentenich vybízel, abychom byli dobrými „pozorovateli života“. To podstatné přece není „vyvíjet“ nějaké, byť z našeho pohledu užitečné aktivity, ale dávat lidem to, co opravdu potřebují. K tomu mějme otevřené oči, uši a především srdce. A nezapomeňme, že máme na své straně Marii jako tu, která vyprošovala Ducha svatého apoštolům a bezpochyby ho bude vyprošovat i nám, budeme-li ji o to prosit a spolupracovat s ní. Jde přece o její věc… Já to často dělám následovně: Jestliže jedu někam školit či doprovázet nějaké lidi, prosím „Panno Maria, tito lidé pravděpodobně nikdy nepřijdou do svatyňky, kde by mohli zažít milost domova, vnitřní proměny a poslání, proto Tě moc prosím, ať milosti z původní svatyňky v Schönstattu, z naší svatyňky v Rokoli, ze všech ostatních svatyněk v Evropě a ve světě, z domácích svatyněk a ze svatyněk srdcí schönstattských po celém světě, mohou zažít prostřednictvím mé svatyňky srdce – ať dostanou to, co potřebují … A představuji si tu obrovskou, vzájemně propojenou pulzující síť svatyněk po celém světě, z jejíhož bohatství je možné něco přinést právě těmto konkrétním lidem… Pevně věřím, že takto může naše Matka a Královna živě působit skrze nás. Ať už budeme dělat přednášky, připravovat nejrůznější programy, exercicie, tábory, sloužit ve farnostech, angažovat se v nejrůznějších projektech, psát do časopisů, organizovat různé aktivity, zpívat a hrát, připravovat k přijetí svátostí, dělat katecheze, fyzicky pracovat, či doprovázet, učit náboženství, nebo cokoliv jiného, můžeme to dělat s vědomým postojem a prosbou, aby v nás a skrze nás působila Panna Maria a my byli skrze svatyňku našich srdcí nositeli milosti domova, vnitřní proměny a poslání.
Při naší letošní pouti zazní na téma apoštolát také několik konkrétních svědectví z praxe. Myslím, že všechna jsou potvrzením, že dáme-li se k dispozici Panně Marii a Duchu svatému, zažijeme krásné věci …
Jitka Crhová, Institut schönstattských rodin
Otázky:
• Jakému konkrétnímu apoštolátu se věnuji?
• Nakolik můj apoštolát vychází z mého osobního ideálu?
• Jak při apoštolátu spolupracuji s Bohem, Pannou Marií, Duchem svatým – moje konkrétní zkušenosti a zážitky …
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.