Na společné cestě
Musíš odpustit - Matouš 18,21-25
Sestry a bratři v Kristu,
Odpustit svému bratrovi 70krát 7krát? Petr musel být Ježíšovou odpovědí ohromen, místo toho očekával soucit a nějaké uklidňující povzbuzení pro své zraněné city. Ovšem podle toho, jak Petra líčí evangelia, se zdá, že když je na něj Ježíš tak tvrdý, Petr si to většinou zaslouží. Ale co naše zkušenost s hledáním Ježíšovy podpory, když chceme, aby se postavil na naši stranu konfliktu nebo vyhověl našim preferencím? Jak často se nám stává, že nás Ježíšova odpověď na naše prosby o soucit překvapí, když nás místo toho vyzývá, abychom se posunuli od sebestředné perspektivy, vzdali se své frustrace, sebelítosti nebo netrpělivosti s druhými a podívali se na svou situaci z jeho pohledu? 
I když se zpočátku musel cítit Ježíšovou odpovědí o odpuštění dotčen a překvapen, možná Petr také zakusil útěchu ve zralosti, ke které byl povolán? Když ho Ježíš pozval, aby překročil své pocity osobní urážky a rozšířil své sebeuvědomění o Božím milosrdenství vůči němu v jeho omezeních a nedokonalostech, Ježíš také Petrovi nabízí vizi člověka s velkým srdcem, moudrého a velkorysého, kterým se má stát. A je to vlastně vize, kterou má Petr i pro sebe. Potřebuje jen Ježíšovu podporu, aby ho tímto směrem dále postrkoval.


Obraz od Jamese Eckforda Laudera
Jako vůdce apoštolů a budoucí Skála církve se Petr musí naučit, že si musí především vypěstovat nesobeckost, která si nebude brát osobně za zlé zkušenosti s odporem, odmítnutím nebo zradou. Nejde o to, že by nesměl cítit bolest z takových zkušeností. Taková nezranitelnost by nebyla lidská. Učitel ho však vyzývá, aby se vzdal sebestřednosti, která by tyto pocity udržovala jako zdroj moci nad druhými, důvod k sebeobraně, nebo ještě hůře, k pomstychtivé reakci. Petrovi jako tomu, kdo chce sloužit jako učedník a kdo uplatňuje autoritu, Ježíš jasně ukazuje, že shovívavost, odpuštění a milosrdenství se musí stále více stávat cestou.
Pro ty z nás, kteří zastávají pozice autoriy a slouží v rolích, do nichž je vkládán vliv, máme ještě větší zodpovědnost vyhnout se sebemrskačskému postoji, který se snadno uráží, chová zášť nebo jedná pomstychtivě. Někdy s námi lidé jednají v závislosti na našich rolích způsobem, který se může zdát docela zraňující, ale týká se spíše dané role než každého z nás jako osoby. Jak bychom mohli růst ve zralosti, k níž nás Ježíš vyzývá, abychom ve své pokoře, shovívavosti a milosrdenství překonali sami sebe? Můžeme se nechat překvapit jeho pozváním, abychom se dívali spíše z jeho perspektivy než z té naší?
Se sourozeneckou náklonností,
David a tým rozlišujícího vedení
https://us18.campaign-archive.com/?u=c036a4bd9f4ba7b4161c0d982&id=d14dc3ed06