Na prahu změny
Jezuité jsou muži poslání. Angažují se na rozhraní evangelia a kultury, víry a vědy, církve a společnosti - tak charakterizuje své svěřence P. Peter-Hans Kolvenbach SJ.
Vztah mezi vírou a rozumem je jedním z velkých témat tohoto pontifikátu, rozhodujícím pro roli náboženství v moderním světě. Jak k němu přistupují jezuité?
O. Kolvenbach: Jezuité mají pro studium tohoto vztahu výsadní pole působnosti: mnoho univerzit po celém světě, které musí čelit dialogu mezi vírou a rozumem. V dřívějších dobách byly teologie a filozofie považovány za vědy hluboce spjaté s měřítkem lidských hodnot. Dnes jsou to především pozitivní vědy, které si nárokují právo sdělovat cíle a hodnoty lidského života. Aniž by kladla překážky vědecké přesnosti, je křesťansky inspirovaná univerzita povolána hledat pravdu v její celistvosti, a tedy brát v úvahu smlouvu mezi vědami a křesťanskou vírou. Blaise Pascal říkával, že "v člověku je něco, co ho nekonečně přesahuje" - to znamená, že k tomu, aby měl lidský život smysl, nelze přehlížet transcendentní víru. Z Ježíšova evangelia čerpáme světlo a jisté pochopení tajemství, které neodvolatelně obklopuje naši existenci. Při volbě mezi tajemstvím a absurditou se rozhodujeme pro tajemství. Tajemství nelze prokázat rozumem, ale je vysoce racionální. Ani Jan Pavel II. nikdy nepřijal princip rozdělení a oddělení mezi zjevením a rozumem. V intelektuálním nasazení, kterým se má vyznačovat křesťanská univerzita, chtějí proto jezuité 21. století následovat cestu vytyčenou Benediktem XVI. při hledání víry, která osvětluje a korunuje úsilí rozumu.
Někteří katoličtí teologové si stěžují na malou autonomii, kterou má jejich práce ve vztahu k Učitelskému úřadu církve. Jak se na tento vztah dívá Otec vlasti?
O. Kolvenbach: Katolického teologa nepřekvapuje, že není autonomní ve svém hledání a myšlení, protože ani církev není autonomní ve své víře. Otcové Církve ji s oblibou nazývali "tajemstvím měsíce", protože všechno světlo, kterým Církev disponuje, aby osvětlovalo naši noc, pochází od Toho, který je Sluncem. Svatý Pavel to vyjádřil jinými slovy a zdůraznil, že předává to, co sám obratem přijal. Tato tradice víry však v žádném případě neodsuzuje teologa k doslovné reprodukci církevního učení. Církev od teologa očekává, že bude předávat víru jako živou, vitální odpověď lidem, kteří hledají Boha a hledají řešení problémů, jež jim život předkládá. Když je teolog s naprostou věrností církevnímu učení schopen osobním, tvůrčím způsobem osvětlit temnotu našich pochybností a našeho chození ve tmě, jedná se o skutečný dar Ducha. Již svatý Pavel žádá církev, aby přijala víru v celé její celistvosti, aniž by uhasila ducha, který teologa oživuje.

Jakou budoucnost vidíte pro evangelizaci Číny a asijského světa?
O. Kolvenbach: Kromě naléhavé misionářské potřeby hlásat evangelium tak početnému a vysoce kulturnímu národu, jakým jsou Číňané, nesmí jezuité zapomínat na tradici své přítomnosti v Číně od prvních let existence Společnosti - počínaje sny Františka Xaverského přes obdivuhodnou apoštolskou činnost Mattea Ricciho a jeho společníků. Ti dokázali hlásat Krista jazykem čínské kultury a mentality a překonávat evropské předsudky a pocity nadřazenosti. Tato tradice nás podněcuje k tomu, abychom neustále upírali svůj pohled na čínský svět. Společnost se totiž nikdy nezřekla své touhy sloužit čínskému lidu v jeho duchovních snahách hlásáním Nejvyššího Učitele, kterého Číňané intuitivně poznali ve vznešených postavách svých filozofů. Proto když byli jezuité v roce 1949 z Číny vypovězeni, mnozí z nich zůstali v sousedních zemích a čekali na vhodnou příležitost k návratu na své místo. Dokonce nebyla nouze ani o mladé jezuity, kteří do těchto sousedních zemí (Filipíny, Tchaj-wan, Hongkong) odešli. Tam vynakládali obrovské úsilí na zvládnutí čínského jazyka a snili o dni, kdy se brány Číny znovu otevřou. Pro Tovaryšstvo Ježíšovo, nepočítáme-li jeho současnou velmi skromnou přítomnost, je to stále doba čekání. Očekávání, že úsilí Svatého stolce o obnovení vztahů s Čínou nám umožní vrátit se k poslání, které je tak úzce spjato s historií Společnosti.

https://kosciol.wiara.pl/doc/494589.Na-progu-przemian/2