Glosa: Nositel jiného názoru není nepřítel

 Zdroj: sushil-nash/unsplash

Společnost dnes rozděluje řada třaskavých témat, jak na ně ale reagovat v církvi? Můžeme si říct, že tyto věci nechceme do církve tahat, a je to jistě v pořádku. Ale co když se jedná o zcela zásadní oblasti? Nad tím, jak mluvit o těchto tématech, aby se ani jedna strana necítila předem neslyšená, se zamýšlí David Novák.

Psát o rozdělené společnosti je nošením dříví do lesa. Abych nenosil dříví, které v lese nikoho nepřekvapí, hodím pár granátů. Jinými slovy se pokusím něco z toho, co prožíváme, popsat explicitními výrazy, jak jedna strana vnímá druhou.

Důležité na těchto příkladech nebude pouze téma, ale možná ještě více to, že jedni jsou pro druhé velmi nepochopitelní a v mnoha případech je považují za svoje odpůrce, v horším případě za své nepřátele.

Devět třaskavin

Politika: Náckové a babišovská sekta vs. huliči, flanďáci, vítači a strany s temnou minulostí.

Manželství: Zastánci genderové ideologie, bořitelé tradičního manželství, podporovatelé v současnosti nejhlasitější lobby vs. ti, kteří nerozumí současné době, homofobové, nesnášenliví.

Vztah k Evropské unii: EU je nová totalita, která nás obírá o svobodu a naši státnost vs. EU je přes všechny svoje chyby dobrá volba pro naši zemi.

Vztah k pandemii covid-19: Jednalo se o nafouknutou mediální bublinu, na které profitují některé farmaceutické firmy a různé nadnárodní lobby vs. jednalo se o skutečnou pandemii ohrožující zdraví mnoha lidí.

Očkování: Neočkovat, jedná se o převlečené čipování vs. očkovat, je to nejlepší cesta k ochraně zdraví.

Ukrajina: Válku vyvolali fašisté na Majdanu, za válkou stojí Západ v čele s USA, je třeba přestat pomáhat Ukrajině vs. Rusko je agresor, brání se Ukrajina, je třeba pomáhat Ukrajině.

Válka v Gaze: Hamás sice tuto válku vyvolal, ale Izrael to s odvetou přehání a dopouští se válečných zločinů vs. Izrael se musí bránit a jiná cesta než ta, kterou volí, není.

Uprchlíci: Je třeba uzavřít hranice a uprchlíky přijímat jen za velmi striktních opatření vs. je třeba pomoci všem, kteří pomoc potřebují anebo kteří prostě chtějí ze své země odejít.

Islám: Islám je náboženství, které má ve svých genech bojovnost a nenávist. S naší kulturou je neslučitelný vs. Islám je v zásadě náboženstvím míru, ale je hrubě zneužíván některými jeho vyznavači. S naší kulturou slučitelný je.

Vybral jsem devět témat, jedno je třaskavější než druhé. Na obou stranách spektra je „nabito ostrými“, obě strany se někdy dopouštějí různých komunikačních faulů, na obou stranách jsou jak lidé schopní racionálně zvažovat, tak ti, kteří mají červeno před očima. Obě strany kroutí hlavou nad tím, jak je možné, že na druhé straně názorového spektra může být věřící nebo normální nebo inteligentní nebo slušný nebo… dosaďte si, co chcete. Někteří tuto otázku uzavřou s tím, že na druhé straně barikády takový člověk být prostě nemůže. A pokud přece jen je, potom je zmanipulovaný.

Pro atmosféru ve společnosti je to devastující a otázkou zůstává, jak se v takovém napětí dá dlouhodobě žít. V našem kontextu jde o to, jak na to reagovat v církvi. Můžeme si říct, že tyto věci nechceme do církve tahat, a je to jistě v pořádku. Ale co když se jedná o zcela zásadní oblasti? Ano, zásadní je spása, ale přesto se nás nějak týkají i další věci, například zda být jako země pod vlivem Ruska nebo EU, jak se postavit k sexuální výchově na školách, zda se zapojit do pomoci Ukrajině nebo jak reflektovat dění v Izraeli atd.

Co na to Ježíš

Co tedy s tím? Mám za to, že nic z uvedených problémů by se nemělo v církvi stát tématem číslo jedna. Jistý náznak vidíme i u Ježíše, jenž se nenechal vtáhnout do mocenských her mezi Judeou a Římem. Navíc církev je tu pro všechny. Spojovat by nás měla společná vize, kterou je nést evangelium. V Ježíšově době bylo mnoho Fialů, Babišů, Okamurů (obou dvou), mnoho filosofických škol, které byly jeho učení hodně vzdálené, ale Ježíš je neřešil. Mimochodem, docela by mě zajímal Ježíšův pohled na císaře Augusta, konkrétně na jeho problematický vztah k senátu. Zároveň jsem rád, že místo toho znám jeho obecný pohled na to, jak přistupovat k vládní moci.

To ale neznamená, že nemáme mít na tu kterou věc názor. Názory mít máme, zároveň bychom však neměli rezignovat na to, že budeme své pohledy hledat v Písmu. Zvažujme, zda pohled na tu či onu oblast stojí za to, abychom spolu přestali mluvit nebo se úplně rozešli. Mám za to, že rozcházet se je škoda. Zároveň někdy jiná cesta není. Když už ale k rozchodu dojde, může se to dít kultivovaně.

Někdy je dobré se domluvit, že v rámci dobrých vztahů prostě některé věci vytahovat nebudeme.

Obecně platí, že církev se nemá stát politickým kolbištěm.

Doporučuji nehrát si na psychology, a když má někdo jiný pohled než já, být opatrný na soudy „on si myslí to a to, protože…“ a většinou následuje nějaké negativní hodnocení (má komplexy, nerozumí světu, nemá vzdělání, chce zapůsobit na druhé…). Může být, ale pozor na to. Do lidí nevidíme.

Dejme si práci a naslouchejme druhé straně. Popravdě mě samotného někdy unavuje číst utvrzovací články lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, jak jsou ve svých názorech otevření a liberální. Nejsou. Jedou ve svých již vytvořených myšlenkových schématech a vzájemně se ve své bublině utvrzují v tom, jak jsou ti druzí mimo. Dejme si práci, a pokud přicházíme s nějakým názorem, vybírejme pečlivě zdroje, ze kterých čerpáme. Vím, že je tato rada zprofanovaná, ale skutečně to má smysl. Pokud někdo neovládá cizí jazyky, existují dnes výborné překladače, díky kterým si můžeme leccos kvalitního přečíst.

Jakkoliv je to někdy těžké, nositel jiného názoru by se neměl stát mým nepřítelem. Vím, že se to snadno napíše, ale hůře realizuje. Právě církev by ale v této věci mohla být dobrým příkladem. Přeji vám k tomu hodně sil a moudrosti…

https://proboha.cz/magazin/blog/davidnovak/2023/11/glosa-nositel-jineho-nazoru-neni-nepritel/