Psychoterapeut: Být mužem je dnes dvojnásob těžké, převládá ženskost
Inteligentní život 
"Být mužem je dnes dvojnásobně obtížné. Za prvé, muži nevědí, jakými muži mají být. Zadruhé jsou neustále vystavováni znehodnocování své mužnosti, která je buď toxická, nebo není dostatečně mužná," - říká filozof a psychoterapeut Jacek Maslowski. V rozhovoru pro DEON.pl hovoří o výzvách, kterým muži čelí, o kultuře, která podporuje ženství, a o vyrovnávání se s krizí mužství.
Piotr Kosiarski: V nových filmech a seriálech je obtížné najít silné mužské postavy. Muži jsou zobrazováni jako ztracení, slabí a bez vlivu. Místo toho stále častěji vidíme silné ženy. Odráží tento trend v kinematografii realitu?
Jacek Masłowski: Je to složitý problém, protože filmy a seriály, které vidíme v kinech a na streamovacích platformách, skutečně odrážejí realitu, ale na druhou stranu ji také vytvářejí. Podporují tak obraz moderní ženskosti a moderní mužnosti, v němž jsou vlastnosti tradičně považované za mužské přisuzovány ženám. Jinými slovy, existuje kulturní hnutí, které se snaží prosazovat jiný přístup k mužství, vytváří specifické postavy, postoje, role a charakteristiky. V důsledku toho - a teď mluvím o realitě - máme stále více žen, které do spektra svého fungování začlenily typicky mužské atributy, a stále více mužů, pro které je obtížné vymezit se na základě tradičních vlastností dosud připisovaných mužům. Tito muži navíc stále nemají jasno v tom, jaké další atributy by se mohly objevit na místě těch tradičních.
Jaké to může mít důsledky?
- To zatím nevíme, protože se to všechno teprve děje. Již nyní však lze říci, že čelíme skutečné pohromě mezi muži, kteří mají často problémy s průbojností a přístupem k mužské agresi. Nemám na mysli násilí, ale zdravou pudovou agresi. Pro muže je stále obtížnější definovat, co je mužské a co je to samotná mužnost. K tomu se přidávají problémy s genderovou identitou. Vše nasvědčuje tomu, že prozatím převládá ženskost - silnější, zdravější, plnější, výraznější. Mužství je na tom naopak stále hůře.
Po celá staletí bylo zapotřebí, aby se muži stali jiní muži. Vše změnila průmyslová revoluce a války, které oddělily syny od otců. Jak probíhá proces mužské iniciace dnes? Od koho si mohou moderní chlapci a mladí muži vzít příklad?
- Je třeba říci zcela jednoduše, že iniciační procesy chlapců a mladých mužů dnes ve skutečnosti neexistují. Kdysi - v dobách, které pamatuji - to byli skauti a vojsko. Dnes už nemáme všeobecnou vojenskou službu. To není z mé strany kritika, jen popisuji realitu.
Absence mužů v životě chlapců znamená, že mužské vzory nejčastěji čerpají z kultury, o které jsme mluvili dříve.
Naštěstí nyní sílí další trend - hnutí, které vytvářejí muži, kteří si stále více uvědomují sami sebe, své potřeby a potíže a začínají se sdružovat do mužských kruhů nebo skupin. Tito muži začínají diskutovat o své mužnosti a stále více se o ni starají. Jedná se již o iniciační proces? To nevím. Ale určitě je to pokus o organizaci prostoru, který by se v budoucnu mohl stát místem mužské iniciace.
Jak by taková iniciace mohla vypadat?
- V předchozích obdobích byla mužská iniciace něco jako test, zkouška. Připusťme, že dnes máme například řidičský průkaz nebo maturitu, existují také sportovní týmy a školy. Chlapci, kteří se do nich dostanou, mají štěstí. Na takových místech může být iniciací například povolání do prvního týmu. Bohužel jde o poměrně vzácné případy. Iniciace dnes většinou probíhá ve skupině vrstevníků, často ve velkém zmatku, na základě nějakých chorobně nastavených norem.
Zdá se, že moderní svět mužům nepřeje.
- To je můj dojem. Moderní kultura - podle mého názoru velmi nespravedlivým způsobem - vytváří pojmy jako "toxická maskulinita". Bez dalšího vysvětlení může tento termín naznačovat, že mužnost je špatná věc. Existují kruhy, které tomu skutečně věří.
Jedním z nejdůležitějších vztahů v životě muže je vztah s otcem. Mnoho mužů si bohužel nese rány způsobené svými otci. Jak je můžeme vyléčit?
- Pokud jsme dospělí muži, náprava vztahu s otcem na tom mnoho nezmění. Rány, o kterých mluvíme, nám způsobili naši otcové, když jsme vyrůstali. Mléko už bylo rozlito. Mezitím si mnozí muži skutečně myslí, že mohou uzdravit vztah s otcem, kterému je například sedmdesát let. Ano, je to možné, ale toto uzdravení vztahu bude probíhat mezi dvěma dospělými muži, i když nominálně otcem a synem.

Uzdravení vztahu s otcem není o vnější práci. Je to vnitřní proces. To znamená, že já - jako dospělý muž - uzdravuji vztah svého vnitřního chlapce s vnitřním obrazem svého otce. Tento proces obvykle probíhá dvěma způsoby. Jedním je psychoterapie, ale existuje i jiná, podle mého názoru přístupnější forma práce na sobě samém. Ta zahrnuje mužské kruhy a skupiny, o kterých jsem se již zmínil. Ty fungují jako jakýsi "kolektivní otec". Tím, že jsem v kruhu jiných mužů - oddaných, otevřených, s pocitem bezpečí -, je snazší vidět postavu otce. To lze nazvat korektivní zkušeností. Tam, kde bylo odmítání a smutek, se objevuje přijetí, pochopení, posílení. Zároveň se v těchto mužských kruzích dotýkáme i dalšího aspektu, který je pro mnoho mužů nedostatečný. Jde o skutečné vedení pro život, které mnozí chlapci od svých otců nikdy nedostali. Ty se týkají toho, jak fungovat ve vztahu se ženou, jak přemýšlet o tom, co je v životě důležité, kdo je vlastně muž a podobně. V těchto mužských kruzích se setkává několik mužů, kteří jsou již dospělí a sdílejí své zkušenosti - pozitivní i negativní. 
Vytvářejí tak základní bázi zkušeností, které kdysi očekávali od svých otců. V důsledku toho dochází ke korekci jejich fungování jako mužů.
Vedení takových kroužků je jednou z vašich aktivit.
- V současné době vedu tři mužské kruhy, které působí ve Varšavě pod záštitou Nadace Masculinum. Takových kroužků a skupin je však v Polsku více. Bohužel nedokážu říct, jaká je jejich kvalita; slyším různé věci. Věřím však, že je to dobrý směr.
Vztahy mezi muži jsou jiné než mezi muži a ženami.
- Vztahy mezi muži jsou zcela jiné kvality, pokud se nejedná o homosexuální vztahy. V heterosexuálních vztazích mezi muži a ženami odpadá mnoho aspektů charakteristických pro vztahy mezi muži a ženami. Mezi ně patří právě sexualita. Mužsko-mužské vztahy jsou tak obohaceny o spektrum velmi pozitivních zážitků. Patří k nim pocit sounáležitosti, podpora ze strany mužského světa atd. Žena nemůže být zrcadlem muže. Nikdy například neměla problém s erekcí, ani nezažila odmítnutí ze strany ženy.

Zmínil jste homosexuální vztahy. Mohou homosexuální muži také najít podporu v mužských skupinách a kruzích?
- Samozřejmě, mám s tím zkušenosti. Možná ne ve skupinách, které v současné době vedu, ale v seminářích ano. Stává se, že homosexuální muži, kteří se rozhodnou přiznat se, za nimi přicházejí. Věřte mi, že to pro ně ještě nikdy nebyla traumatizující zkušenost. Heterosexuální muži většinou reagují přijatelně, často také se zvědavostí.
Proč se blízkost mezi muži buduje prostřednictvím akce?
- Uvažte, že když jsme malí chlapci, je naším vývojovým paradigmatem pohyb. To samozřejmě platí i pro dívky, ale u chlapců je pohyb mnohem náročnější. Rodiče, kteří mají syny a dcery, to mohou vidět. Je to samozřejmě víceméně individuální záležitost, ale statisticky chlapci více běhají, jsou hlasitější... Proto otcové při budování vztahu se svými syny hrají fotbal, jezdí na kole a podobně. To je první platforma pro budování této mužsko-mužské intimity, která se pak rozvíjí dál. Proto většinu mužů zajímá hraní, dělání věcí, a právě v této oblasti budují vzájemnou komunikaci.
Profesor Jerzy Vetulani kdysi řekl, že podle statistik žena za den pronese 21 000 slov a muž 7 000. Ženy jsou verbálně zdatnější, takže pití kávy a povídání je pro ně mnohem širší oblastí kontaktu. Pokud jde o muže, je verbalizace mnohem nižší. Profesor také zažertoval, že to, že muži vůbec mluví, je pravděpodobně způsobeno tím, že je vychovávají ženy. My prostě rádi něco děláme, zajímáme se o okolní svět, obecně nás zajímají více předměty než lidé.
Je to jeden z důvodů, proč muži vyhledávají terapii méně často než ženy?
- To si nemyslím. Muži prostě nedokážou řešit problémy tímto způsobem. Je to způsobeno právě takovými a ne jinými společenskými sděleními. "Kluci nepláčou" a tak dále. Být mužem je dnes dvojnásobně těžké. Zaprvé muži nevědí, jakými muži mají být. Zadruhé jsou neustále vystaveni znehodnocování své mužnosti, která je buď toxická, jak jsme již řekli, nebo není dostatečně mužná. Muži opakovaně slýchají od žen obvinění, jako např: "Jsi nemužný" nebo "Necítím se vedle tebe jako žena". Všimněte si, že je nepravděpodobné, že by to fungovalo opačně. Žena od muže nic takového neuslyší: "Nejsi dost ženská" nebo "Necítím se vedle tebe jako muž". To by bylo směšné. Většina mužů žije neustále v brnění, v nutkání dokazovat svou mužnost. Existují studie, které to potvrzují. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že mnoho mužů se nenaučilo být nablízku jiným mužům - otcům nebo mužským členům rodiny, kteří by se o ně zajímali, byli k nim vnímaví. V důsledku toho se objevuje řada faktorů, které mužům říkají, aby bojovali sami a nedávali ostatním najevo, že mají problém. Vzniká tak zpětná vazba - nutkání předstírat se ukazuje jako jedna z příčin problému a zároveň znemožňuje jeho řešení.
Wojciech Eichelberger ve své knize Zrazeni Otcem zmiňuje křesťanský obraz Boha Otce. Autor píše: "Bůh-člověk má základní vlastnosti ideálního otce. Je všemohoucí, všudypřítomný a věčný. Nemůžeme mít strach, že nás někdy opustí, zradí, zmizí, že ho zlomí nějaká těžkost. Smrt ho nemůže zastihnout, a dokonce ani naše smrt mu nebrání v tom, aby plnil své otcovské poslání." Může podle vás obraz Boha Otce pomoci modernímu člověku?
- V křesťanství se bohužel setkáváme se dvěma obrazy Boha. Na jedné straně stojí starozákonní Bůh - přísný, spravedlivý, vzbuzující strach a odstup. Zdá se mi, že tento pohled na Boha je pro moderního člověka nejen neužitečný, ale vlastně ho negativně ovlivňuje. Přiznám se, že v některých kruzích, zejména feministických, se setkávám právě s takovými odkazy na křesťanského Boha. Na druhé straně máme Boha Nového zákona, kterého nám zjevuje Ježíš Kristus. Pokud se zaměříme na jeho učení, zjistíme, že Bůh je láska. To je velmi otevírající přístup, který je v katolické církvi - alespoň v některých jejích kruzích - stále běžnější. Sám mám také tuto zkušenost, a to poměrně čerstvou. Je to velmi odlišný přístup, který může být pro muže pozváním, aby si dovolili nechat působit lásku ve svém životě, ale také aby získali podporu. A to jak ze světa obecně, tak i ze světa mužů.

Jacek Masłowski - filozof, Gestalt psychoterapeut, EMDR terapeut, kouč, autor knihy "Někdy něžný, někdy barbar". Je prezidentem nadace Masculinum.
Autor: Piotr Kosiarski
Býval průvodcem. V současnosti novinář, cestovatel, bloger a pozorovatel světa. Deset let je redaktorem DEON.pl. Věří, že materiální věci stárnou a ztrácejí hodnotu, zatímco radost z cestování je nadčasová a k nezaplacení. Jeho oblíbenou destinací je sever, přesněji řečeno cokoli "nahoru" od 50. rovnoběžky. Před městy dává přednost přírodě, nejlépe při pohledu z okna vlaku. Zajímá se také o historii, psychologii a duchovno. Rád létá s dronem a chodí po horách. Vede autorský blog Mapa bez cest.
https://deon.pl/inteligentne-zycie/psychoterapeuta-bycie-mezczyzna-jest-dzis-podwojnie-trudne-dominujacym-trendem-jest-kobiecosc,2656058