Který duchovní typ jste?
Papír, kámen, nůžky...?
Hru zvanou papír, kámen, nůžky zná asi každý. Pokud ji však neznáte, vysvětlím vám ji: na pokyn účastníci buď položí ruku na plocho (papír), sevřou ji v pěst (kámen), nebo uspořádají prsty tak, aby připomínaly nůžky. Kdo vyhrává? Kámen otupí nůžky, ale může být obalený papírem. Papír kámen obalí, ale nůžky ho přestřihnou. Nůžky přestřihnou papír, ale kámen je otupí. To znamená, že žádná volba nezaručuje vítězství, ale ani předem neodsuzuje k porážce.
Zdá se mi, že v duchovním životě jsme také papírem, kamenem nebo nůžkami. A to, do které kategorie patříme, závisí na tom, proti které božské ctnosti jsou namířena nejsilnější pokušení: proti víře, naději nebo lásce.
Kámen je symbolem stálosti ve víře a neochvějné naděje. Ale kamenné srdce je také srdce, kterému chybí láska. "Máš vytrvalost, snášíš utrpení pro mé jméno - neúnavně. Mám však proti tobě to, že ses vzdálil od své původní lásky," říká Zjevení (2,3-4). Metaforickým kamenem může být například rodič, který vychovává své děti ve víře, a i když to může být těžké, věří, že z nich vyrostou lidé, protože ví, že Bůh je nakonec jejich nejlepším otcem. Někdo takový nezažívá velká pokušení proti víře nebo naději, a pokud ano, překonává je poměrně snadno, respektive překonal je už před delší dobou. Pokud k němu pokušení přece jen přijdou, bývají zaměřena proti lásce. Mohou to být potíže s přijetím selhání dítěte, propadání smutku nebo hněvu kvůli jeho neposlušnosti, nedostatek vděčnosti nebo zjevná nevíra. Kámen může být také aktivistou pro život, který věří, že život je posvátný; věří, že boj za život těch nejmenších je správný a musí skončit vítězstvím - když ne v tomto životě, tak v tom příštím. Je pro něj větším úsilím překonat pokušení vůči těm, kdo život přehlížejí, kdo ho mohou pošlapat ve jménu vlastní pohodlnosti, zvrácené ideologie nebo prostě pro peníze. Ale koneckonců i oni jsou Božími dětmi, které si zaslouží lásku a úctu, ne odsouzení - protože soud patří Bohu.
Papír je měkký - nechybí mu láska, tolerance ani přijetí. Dokáže sloužit druhým, aniž by trpěl. Nalít polévku do misek bezdomovcům. Doprovázet postižené. Když slyší: "potřebujeme dobrovolníka", okamžitě běží. Je nenapravitelný optimista. Doufá, že se věci vyvinou správným směrem. Že alkoholik - pokud zažije lásku - může přestat pít a bezdomovec může najít práci a střechu nad hlavou. A i když se tak nestane, nepovažuje to za důvod, aby se k nim otočil zády. Jeho pokušení jsou spíše namířena proti víře. Takovým pokušením je často upadnout do " dobročinnosti", tj. přesvědčení, že nezáleží na tom, v co/koho člověk věří; důležité je být "dobrým člověkem". Literárním příkladem takové postavy je nevěřící, ale za své pacienty statečně bojující doktor Rieux v románu Alberta Camuse Mor.
Nůžky jsou vyrobeny z oceli, která symbolizuje stálost víry. Jejich ostré ostří z nich činí dobrý a užitečný nástroj aktivní lásky. Zároveň je jejich ostří jejich slabým místem. Je jemné, citlivé. A časem se může otupit. Unavuje se neustálým překonáváním odporu, bojem s nepřízní osudu. Může ztratit radost, ztratit naději. Jako matka postiženého dítěte, která pro své dítě žije roky, až si nakonec připadá jako otupené nůžky - opotřebovaný nástroj. Nemá sílu, stojí na prahu zoufalství. Nebo jako kněz či biskup, který z celého srdce věřil v Boha a snažil se mu horlivě sloužit. Ale ušlechtilé ostří bylo tak dlouho poléváno kyselinou lidské nevděčnosti a osamělosti, až se na něm objevila rez - vnímavost vyhořelá tak, že zůstala jen hořkost. Žádná lidská útěcha ji nemůže osladit.
Ve hře kámen, nůžky, papír jde o to, porazit soupeře. To je slabina mé metafory. Tohle jsem neměl na mysli. Jde mi spíše o to, že žádná z těchto věcí nemá zjevnou výhodu oproti všem ostatním - žádná není lepší nebo horší než ta druhá, každá má své silné a slabé stránky. Existuje tedy mezi nimi určitá rovnováha.
Je to jako s námi lidmi. Nikdo není lepší než jeho soused. Ani jeden není horší. To, že někdo podléhá (a podléhá) jiným pokušením než já, ze mě nedělá lepšího nebo horšího než on. Každý z nás má své silnější a slabší stránky. To však není důvod ani k tomu, abychom propadali sklíčenosti, ani k tomu, abychom zaujali postoj přísného soudce. Je to důvod k tomu, abychom sebe i druhé odevzdali milosrdenství Pána všech věcí.
V tom je to nejlepší, protože pokaždé jde o vítěznou strategii ve této duchovní hře na kámen, papír, nůžky.
https://www.gosc.pl/doc/6843751.Jakim-typem-duchowym-jestes?fbclid=IwAR0LDCptn61tRN13INrduUgQzKHL_-tRuwdUtsgewn1_z7vB5i_Tg-8x2Fg