Recenze: Vést budoucí pastýře na životní cvičiště
Představme si interview s člověkem, který se těsně před svým odchodem do důchodu rozhodne s vámi skrze svůj životní příběh podělit o tajemství úspěchu společnosti, jíž byl dosud generálním ředitelem. Přesněji řečeno, o sedm zásad vedení (leadershipu), které dostaly jeho firmu na vrchol. Tak by se dala uvést kniha Vést jako pastýř vydaná Návratem domů, za níž stojí autorská dvojice Kevin Leman (autor známé knihy Sex začíná v kuchyni) a William Pentak.
Útlá kniha s názvem Vést jako pastýř (v angl. originále The Way of Shepherd, doslova Cesta pastýře) může doplnit českému čtenáři jeho „arzenál“ příruček o leadershipu. Na zahraničním trhu se sice pohybuje již bezmála dvě desetiletí, nakladatelství Návrat domů však udělalo dobrý krok, když svým uvedením této knihy do českého prostředí v roce 2021 potvrdilo nadčasovost jejího obsahu.
Na úvod uveďme jedno negativum. Český čtenář stěží ocení americký styl nadměrného optimismu, hyperbol a uměle předstírané naivity, jež autoři často využívají pro předání svých myšlenek. Podněty hlavní postavy jménem Theodore McBride si český čtenář jistě rád vyslechne a promyslí, i kdyby nebyl „nejuznávanějším podnikatelem a manažerem v Americe“. Zato se bude patrně ošívat a uvažovat, zda má cenu číst dál, když hlavní myšlenku kapitoly, zřejmou již od přečtení jejího názvu, nebude hlavní postava pro vyvolání „wow efektu“ s to pochopit v naprosto přímočaré a jasné situaci. Tyto jistě marginální nedostatky však lze milosrdně přehlédnout, když se člověk zaměří na hlubší záměr knihy či důvod jejího pořízení: Jak může kniha Vést jako pastýř posunout náš přístup k lidem na další (vyšší) úroveň? A může vůbec?
Autorům se podařilo vypíchnout sedm základních, léty prověřených, a tudíž funkčních zásad leadershipu. A co víc, pro lepší zapamatovatelnost je i ukotvit v příběhu, jenž působí uceleným dojmem. Theodore McBride se v něm v rámci interview vrací ve vzpomínkách o 45 let nazpět do doby, kdy přijal práci vedení devítičlenné skupiny ve firmě General Technologies. Pro tento úkol se nechal připravit svým mentorem a učitelem, ale též pastýřem ovcí Jackem Neumannem. Ten jej do sedmi zásad leadershipu zasvětil skrze spoluprožité situace spojené se svým koníčkem – chovem ovcí.
Tehdy měl mladý Theodore s ještě nedokončeným vzděláním možnost uvědomit si nutnost poznání svého stáda a principů práce s ním. Osvojí si tak následující zásady:
Zásada č. 1: zacházení s každým tak, aby se cítil jedinečný – skrz upřímný zájem o navazování na jejich životní starosti i radosti
Zásada č. 2: poznání, jaké jsou jeho ovce – vytipování silných a slabých stránek jednotlivých ovcí, poznání jejich osobnosti, charakteru, motivace a zkušeností, aby mohl udržovat balanc v rámci skupinové dynamiky
Zásada č. 3: pomoci svým ovcím se s pastýřem ztotožnit – práce na důvěryhodnosti vlastní osoby a moudré komunikaci cílů, poslání a hodnot, které stmelují skupinu ve funkční celek
Zásada č. 4: vytvoření bezpečného místa ze své pastviny, důležitost přistupování k druhým s transparentností a způsobem, který druhým jasně ukáže, že jejich pozice má ve stádu smysl a vážnost
Zásada č. 5: směrující berla – nutnost jít v čele, povzbuzovat druhé a směrovat je v rámci hranic pomocí domlouvání, ale nikoli nátlaku
Zásada č. 6: hůl nápravy – důležitost ochrany, nápravy a dohledu;
Zásada č. 7: srdce pastýře – uvědomění si, že vůdcovství je životní styl vybírající si svou cenu, vyžadující oběť
V příběhu, který čtenáře provede situacemi, v nichž se mladý Theodore učil zmíněným zásadám, se člověk naučí jako bonus i leccos zajímavého o samotném chovu ovcí a o jejich chování. Ovce totiž v hrubých rysech svého chování a uvažování připomínají lidi (a naopak) – možná proto má metafora pastýře a jeho vedení oveček v knize (i mimo ni) takovou sílu.
Abych použil jedno z vyjádření autorů: je chvályhodné, že nepřinutili čtenáře si pro doušek vody loknout z požárního hydrantu. Podařilo se jim totiž dosáhnout předání přiměřeného počtu (tj. sedmi) myšlenek na přiměřeném počtu stran a vyhnout se pasti většiny knih o leadershipu z amerického prostředí, kde se jedna myšlenka hodná rozvinutí v rámci jedné kapitoly z důvodu zisku uměle natáhne na celou knihu. Rád bych na tomto místě pochválil i decentní práci Marka Moškoře, jenž stojí za minimalisticky, ale zároveň i luxusně vypadajícím vzhledem obálky, vkusně podtrhujícím esenci celé knihy.
Velmi dobře napsaná kniha Vést jako pastýř končí epilogem nazvaným „Konec rozhovoru“, jenž knize dodává jistý patos (dojímavost a údernost), a následně shrnutím všech sedmi zásad. Právě přečtením tohoto shrnutí a jeho promýšlením bych doporučil všem čtenářům knihy začít. Možná se k – věřím, že pozitivnímu – zážitku z přečtení knihy samotné přidá i radost ze znovuobjevování vlastních pohledů či z jejich obohacení o nové postřehy či úhly.
Křesťansky založeným čtenářům bych doporučil hledat sedm dvojicí Leman a Pentak popsaných principů i v Bibli, neboť zásady Theodora McBrida, jež zdědil po svém učiteli Jacku Neumannovi a sám předal dál v interview Williamu Pentakovi (a tak symbolicky celému lidstvu), nejsou ničím jiným než zásadami, které předal Dobrý Pastýř (Ježíš) svým následovníkům skrze svůj životní příklad, když sestoupil na naši Zem jako Immanuel (Bůh s námi).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.