"Formace kněží v dnešní době: místa, nástroje, zkušenosti" (Úvod k dokumentaci č. 10/2023 časopisu Orientamenti Pastorali)
Editor webu - 29. prosince 2023
"Změna epochy", kterou před několika lety vystihl papež František, nutí církev přehodnotit své postupy a struktury. Tento proces se dotýká i ordinované služby, která je povolána k tomu, aby se nově definovala diskontinuitním způsobem vůči tridentskému modelu, který v roce 1500 vytyčil mnoho důležitých cest reformy. Nové výzvy, které před církev staví dnešní společenský, kulturní a církevní kontext, kladou otázky jak ohledně cesty formace, která v současné době probíhá v seminářích, tak ohledně potřeby zahájit itineráře trvalé formace, které by kněze provázely v jeho službě.
Po úvodní úvaze Enrica Brancozziho a úryvku z promluvy papeže Františka k účastníkům sympozia "Za fundamentální teologii kněžství" následuje příspěvek Franca Garelliho o společenských a kulturních změnách a jejich důsledcích pro církevní strukturu a o otázkách, které kladou na postavu kněze. Formace získaná během seminárních let se vyznačuje velkým břemenem intelektuální práce, ale její existence ještě nebyla naplněna těmi otázkami, které je schopen vyvolat pouze konkrétní výkon služby. Z toho plyne jakási dezorientace, která v některých případech vede buď k uzavření se do posvátného pojetí služby, nebo k pastorační únavě, jejímž výsledkem je někdy pastorační vyhoření. Jaký obraz si o sobě kněz vytváří a jaký je jeho ideální obraz ve světle výsledků sociologických výzkumů provedených v posledních letech?
V církevní představivosti přetrvává obraz kněze nastíněný dekretem Cum adolescentium aetas (15. července 1563), který spolu se zřízením seminářů nastínil i kněžskou službu. Jak před Tridentinem, tak po něm však existovaly různé představy o kněžské službě. Rekognoskace různých modelů může pomoci pochopit nejen zápasy současnosti, ale může být i podnětem k nezbytné reformě pro církevní budoucnost (Giovanni Frausini).
Jedním z nejproblematičtějších uzlů s ohledem na rozvoj skutečně synodální praxe je vztah mezi presbyterem a společenstvím. V některých církevních zkušenostech se totiž projevuje jakási únava a zpomalení zrání synodální dynamiky, v podstatě v důsledku krize výkonu vedení, interpretovaného absolutisticky, sebereferenčně nebo konkurenčně. Situace tohoto druhu mohou generovat zkraty od nejběžnější banalizace všeho, co může obnovit autoritu církevního těla, až po nejškodlivější a nejpatologičtější využívání téhož komunitního subjektu jako jeviště pro vystupování těch, kdo v něm vykonávají svou kněžskou službu. Jestliže kněžské svěcení staví kněze do vztahu k církevnímu my a novým a jedinečným způsobem redefinuje vztahy, které s tímto tělem již má, pak je třeba, aby se tato identita promítla do služebného výkonu, který se vyrovnává s 
V souvislosti se vznikem problému zneužívání duchovními (nejen v sexuální oblasti) vyvstala na povrch otázka vztahu mezi knězem a mocí. Zneužití, která našla své podhoubí v hierarchické struktuře vybavené posvátnou mocí, a která způsobuje, že kněží, řeholníci a biskupové jsou považováni za nadřazené bytosti, čímž se ztotožňuje "svátostnost služby" s "posvátností moci".
Každou sakralizaci moci je třeba odsoudit a stíhat, a to ani ne tak na právní úrovni, ale při přípravě kandidátů na službu, kteří jsou povoláni plně pochopit diakonický charakter, tj. charakter služby, k níž je povolána každá forma služebnosti (MichaelDavide Semeraro).
http://www.centroorientamentopastorale.it/organismo/2023/12/29/la-formazione-dei-preti-oggi-luoghi-strumenti-esperienze-introduzione-al-dossier-n-102023-di-orientamenti-pastorali/