Doporučujeme únorové číslo měsíčníku V drodze. 

O penězích v církvi, o upřímnosti a otevřenosti vůči druhým, tj. o pomoci Ukrajincům a uprchlíkům na běloruských hranicích, a o kontroverzích kolem papežského dokumentu o blahoslavení lidí žijících v neregulérních vztazích.
Kdo je můj bližní?
Protože za oknem je šedivo, pošmourno a prší, začnu těmi, kteří se nejen v dešti, ale i ve sněhu a mrazu, vyčerpaní, hladoví, bez sil, hledající lepší život, snaží dostat z Běloruska přes polské hranice do své zaslíbené země. Ponecháme stranou politiku, i když nevím, jestli je to možné, a budeme si povídat s Natalií a Michalem Nowackými, kteří se jako dobrovolníci vydali na hranici pomáhat potřebným. Jejich svědomí jim říkalo, že je to správné, že jako křesťané máme takovou povinnost. A co tam viděli? Přečtěte si rozhovor Doroty Ronge-Juszczykové s nimi s názvem Odtud se nevracíš.
Ještě v atmosféře podobenství o milosrdném Samaritánovi doporučuji vynikající text sociologa Rafała Cekiery, který se - dva roky po ruské agresi proti Ukrajině v plném rozsahu - zabývá tím, jací jsme byli pro naše východní sousedy a proč se v souvislosti s kolektivní pomocí, kterou jsme poskytli válečným uprchlíkům, hovoří o kategorii zázrak. 'Přišli s málem, přinesli tolik,' tituluje sociolog svůj text a já vás vyzývám k dalšímu čtení. Chtělo by se říci, že je to povinná četba.
Součástí rubriky je také text Małgorzaty Terlikowské. Autorka se v něm zabývá našimi farnostmi: proč z nich utíkáme, proč se nezapojujeme do života farnosti a zda jsou naše farnosti skutečně takové, jaké je chtěl mít Jan Pavel II - místa vstřícná, otevřená a přátelská ke všem. Spojuje nás kromě společenství ulic, které obýváme, také farní pouto a ochota otevřít se druhým? Vřele doporučuji text Přijměte se navzájem.
Kontroverze
Zůstaňme u " těch jiných", řekněme "neregulérních", o nichž se hovoří v prohlášení vatikánské Kongregace pro nauku víry Fiducia supplicans. Ještě než se objevil polský překlad tohoto dokumentu a než se všichni stačili seznámit s jeho obsahem, rozpoutala se bouře. Někteří vystřelovali do nebe špunty od šampaňského, že papež podpisem dokumentu konečně souhlasil s požehnáním párům žijícím v neregulérních svazcích, včetně párů stejného pohlaví. Jiní si ve stejnou dobu rvali vlasy z hlavy a papeže Františka bez okolků zavrhovali. Když emoce trochu opadly a když se objevil polský překlad dokumentu, nahlédl do něj P. Artur Stopka a ve svém textu nazvaném Blahoslavení neregulérní krok za krokem, či spíše slovo za slovem, vysvětlil, o co v tomto prohlášení jde a zda jsme na cestě k žehnání neregulérních manželství. Ve svých sloupcích o tom psali také Paweł Krupa OP a Wojciech Ziółek SJ. Jak je vidět, téma všechny rozehřálo. Doporučuji!
Konverzace na cestách
Obrovské emoce vzbuzuje také otázka tzv. církevního fondu, tedy peněz převáděných ze státního rozpočtu pro potřeby církve - dodejme - nejen katolické, ale všech církví a náboženských společností v Polsku. Co je to Církevní fond, na co se vynakládá a může si za něj farář koupit exkluzivní auto? Na všechny tyto otázky odpovídá páter profesor Andrzej Kobylinski, který se v této problematice dobře orientuje a již léta prosazuje jiný způsob financování církve, v rozhovoru nazvaném Sezame, otevři se, a píše o něm také páter Grzegorz Strzelczyk ve své slezské rubrice Oberiba.
Pravda nade vše
Podívejme se na obálkové texty o poctivosti: Co je to upřímnost a pravda, je vždy nutné říkat pravdu, může pravda zranit, zabít, zničit a měli bychom říkat pravdu někomu do očí za každou cenu, pro klid vlastního svědomí? - O tom hovoří psychoterapeutka Karolina Wincewicz-Cichecka s Michalinou Kaczmarkiewiczovou v rozhovoru nazvaném Hranice upřímnosti.
Joanna Marzecová, která patří k velké (bohužel!) komunitě Dospělých dětí alkoholiků, píše ve velmi dojemném textu o upřímnosti k sobě samým a o tom, co se stane, když předstíráme, popíráme, potlačujeme a nechceme znát pravdu o sobě samých. Je možné žít život tak, že neustále něco předstíráte, a přitom svým strachem z pravdy ubližujete druhým? Přečtěte si text Nemusím být trpitel.
Tuto část uzavírá text P. Christophera Porosla o pravdě a upřímnosti v Písmu. Jistě nás Bible povzbuzuje k pravdě, poctivosti a upřímnosti? A co podobenství o nepoctivém vladaři, kterého nám Pán Ježíš dal za příklad? A co příběh o moudrých a pošetilých pannách? Nebyly ty moudré náhodou úplné egoistky? Nuže, přečtěte si text s názvem Neevangelijní evangelia? A nenechte se zmást otazníkem.
Setkání s Bohem
A nakonec - vždyť jsme se z Vánoc téměř protančili k postní době - doporučuji dva texty uveřejněné pod společným názvem Setkání s Bohem.
První s názvem Život v naději od Bruna Koniecka OSB hovoří o smyslu křesťanské askeze a druhý s názvem Mám rád ticho je zamyšlením našeho autora Włodzimierze Bogaczyka nad tím, proč občas opustí práci, rodinu, povinnosti, vypne počítač a telefon a odejde do ústraní. Možná je to pro některé z nás postní nápověda?
https://wdrodze.pl/produkt/w-drodze-2024-nr-02/