Jste přestimulovaní? 
- Začněte meditovat!
Nakladatelství WAM vydalo knihu s názvem "Meditace pro přestimulované". Jejím autorem je jezuita Przemyslaw Gwadera. Kniha zaujme všechny, kdo se cítí unavení, zahlcení informacemi, a tedy plní úzkosti a vnitřního chaosu.
"Žijeme v kultuře, která si cení spíše rychlosti komunikace než její hloubky," - říká autor. Pro znovunabytí klidu, nalezení duševní a duchovní harmonie jezuita navrhuje zcela konkrétní nástroje v podobě meditací v ignaciánském duchu. Tyto meditace vybízejí k obnovenému pohledu na svět, k poznání své duše a těla a k prožití radostné zkušenosti, že jste Božím dítětem.
Přečtěte si úryvek z knihy.
Zrcadlo božských vlastností
Myslím, že nic mi v životě nezpůsobilo větší utrpení a vnitřní konflikt než snaha být "dobrým člověkem". Dokonce i snaha být "dobrým křesťanem" u mě obvykle končí vyčerpáním a nervovým zhroucením. Není to proto, že by mě nebavilo modlit se a konat skutky milosrdenství - právě naopak. Mé vyčerpání pramení z nerealistických představ o tom, co by měl "dobrý křesťan" dělat. Tyto představy se kombinují s požadavkem neustále zvyšovat laťku pro sebe sama.
Naštěstí existuje alternativa k tomu, abych se snažil vyvolat duchovní rozvoj tím, že na sebe budu vyvíjet tlak. Místo abych se srovnával s pomyslným ideálem a hodnotil, jak se mi daří (zlepšuji se dostatečně rychle?), mohu svou pozornost odvrátit od ambiciózních plánů rozvoje a místo toho sáhnout hlouběji, do nitra své duše, do níž nahlíží Bůh.
Přirovnání duše k zrcadlu pochází od svatého Lva Velikého, který řekl: "Poznej, křesťane, vznešenost své moudrosti, poznej, jakými cestami, k jakým odměnám jsi povolán. Milosrdenství si přeje, abys byl milosrdný, spravedlnost, abys byl spravedlivý. To zase proto, aby se Stvořitel zjevil ve svém stvoření a Boží obraz skrze napodobování zazářil v zrcadle lidského srdce"[1]. Tím, že se zahledím do své vlastní krásné duše, se mohu stát tím, kým skutečně jsem, to znamená: umožnit vlastnostem skrytým hluboko ve mně, aby se projevily navenek v tom, jak žiji svůj život. To je mnohem příjemnější a plodnější přístup než neustálé hledání nedostatků na sobě samém. Moje duše, která zná nejvnitřnější Boží pravdu o mně, mě s jistotou povede krok za krokem k plnosti života, budu-li jen ochoten ji poznat a podřídit se jejímu vedení. Tato meditace bude výzvou k naslouchání jejímu hlasu.
V modlitbě vám pomůže výčet Božích vlastností, které lze vidět v zrcadle lidské duše: duše, která v sobě odráží Boží lásku, je velkorysá, laskavá, bez závisti, pokorná, milá, velkorysá, trpělivá, důvěřivá, upřímná, odpouštějící, plná naděje, vytrvalá, věrná (srov. 1 Kor 13,4-8); nese ovoce Ducha svatého, je radostná, plná pokoje, velkorysá, dobrá, mírná, sebeovládající se (srov. Gal 5,22-23); když odráží Boží Moudrost, je v ní "duch rozumný, svatý, jedinečný, rozmanitý, jemný, pohyblivý, pronikavý, nezkažený, neomylný, bezbolestný, milující, dobrý, bdělý, neznalý překážek, dobrotivý, laskavý k lidem, silný, neochvějný, prostý úzkosti, schopný všeho, vidoucí všechno a pronikající všechny duchy: rozumný, čistý, nejjemnější" (Mdr 7,22-23).
Během jediné modlitby není možné opřít se o každou z těchto vlastností. Stačí tedy, když si vyberete dvě, tři nebo čtyři. Níže se s vámi podělím o dvě vlastnosti, které mě toho dne, kdy jsem se takto modlil, zaujaly. Možná vás zaujmou úplně jiné kvality. Berte mé úvahy jako inspiraci, nikoli jako plán, kterým se musíte řídit.
víme, až se zjeví,
budeme mu podobní,
neboť ho uvidíme takového, jaký je.
Každý, kdo má tuto naději založenou na Něm,
se stane svatým, jako je svatý On.
(1 J 3,2-3)
Naslouchám rytmu svého dechu. Při výdechu směřuji pozornost dolů, k hýždím a chodidlům. Vyzývám své tělo, aby se pevně usadilo tam, kde jsem. Poté nasměruji svou pozornost o něco výše, ke svému středu. Zde ve mně přebývá má duše, která je zrcadlem Boží krásy a dobroty. Nyní mě doprovází, neviditelná a tichá. V pokorné modlitbě prosím Boha, aby byl ochoten mi ji ukázat: "Drahý Bože, prosím, osvětli přede mnou své vlastnosti, které jsou ve mně zapsány. Kéž je mi má duše útočištěm. Kéž v jejím světle spočinu a najdu útěchu."
Nyní pomalu přejíždím očima po seznamu božských vlastností přítomných v mé duši. Zastavím se u vlastnosti, která mě nyní nějakým způsobem oslovuje. Může to být například trpělivost. V duchu si toto slovo vyslovím a naslouchám jeho zvuku. Zkoumám asociace, které ve mně vyvolává. Možná si ho spojuji s nějakou barvou? Dnes je to pro mě oranžová barva. Nesnažím se racionálně vysvětlit, proč je to právě tato barva. Místo toho se na tu barvu dívám ve své mysli a stále si opakuji slovo "trpělivost". V určitém okamžiku začne barva nabývat tvaru: změní se v pomeranč, který trpělivě loupu. Nejprve kousek po kousku oddělím křupavou vrchní vrstvu a pak jemně a opatrně, abych neporušil dužinu, strhnu bílou, měkkou část přiléhající k bláně. Pustím se do akce. Jaké to je loupat pomeranč s trpělivostí? Jak se cítí mé tělo, když jsem trpělivý? Jak vypadají jeho gesta? Tím, že si představuji, jak chodím, mluvím a jednám s trpělivostí, umožňuji této vlastnosti, aby pro mě získala konkrétní, zkušenostní podobu. Pak se znovu vrátím k seznamu vlastností a zkontroluji, která z nich mě zaujala tentokrát.
Pozastavím se nad jemností. Vyslovím slovo "jemnost" a poslouchám, jak rezonuje v mé představivosti. Nebo vyvolává nějaké představy? Po chvíli vidím malého čundráka, který ke mně přišel a opřel se mi o nohu, když jsem seděl v křesle, a začal ho hladit. Něžnost je pro mě jako pohlazení čundráka. Představuji si, jak pod rukou cítím jeho srst. Jaké to je: dělat něco s něhou? Jak se při tom cítí moje tělo? Jak se dívám na svět a čemu věnuji pozornost, když je ve mně něha?
Jakmile se nasytím jemností, přejdu k další vlastnosti, podobně jako předtím. Najdu tu, která ve mně vzbuzuje asociaci, a pak popustím uzdu své představivosti a konečně ji pocítím ve svém těle. Přitom se vracím k otázkám, které mi pomáhají přesměrovat pozornost od přemýšlení o božských vlastnostech k jejich prožívání v sobě. Toto cvičení zopakuji s několika dalšími kvalitami.
Když cítím, že mě tato činnost začíná nudit, přeruším ji a v myšlenkách se vrátím k jedné z vlastností, o které jsem právě meditoval - k té, po které mé nitro a tělo v danou chvíli nejvíce touží. Položím si ruku na srdce a vyslovím slovo, které tuto vlastnost popisuje. Pro mě je to dnes "jemnost". Modlím se: "Bože, prosím, pomoz mi dnes zůstat v kontaktu s mou jemností. Ať se v mém těle cítí dobře, ať se projevuje v mých gestech a slovech, ať mě provází v tom, co budu dělat". Pak přemýšlím o tom, co mě čeká na konci této meditace. Představuji si, jak vstávám a jdu plnit úkoly, které mě čekají, s jemností vůči sobě i vůči realitě kolem mě.
Děkuji Bohu za dobrotu a krásu, kterou do mě vložil, a pak s mírností vykročím zpět do svého každodenního života.
[1] Svatý Lev Veliký, O blahoslavenstvích (Kázání 95, 6-8), [in:] Liturgie hodin, díl IV, Pallottinum, Poznaň 1988, s. 166.
Przemysław Gwadera - jezuita, vedoucí rekolekcí, duchovní vůdce. Na YouTube vede kanál Spiritualita tělesnosti, kde hovoří o tom, jak nám naše tělo může pomoci otevřít se Boží lásce. Kromě spirituality se zajímá o psychologii a neurovědu. Vzděláním je filosof-neurofenomenolog a teolog-pastoralista.
https://jezuici.pl/2024/03/jestes-przebodzcowany-zacznij-medytowac/