Lukáš Janoušek: Chci být radostným knězem
Lukáš Janoušek.
Foto: Jakub Čermák
Sobota 11. květen 2024, 8:00 – Text: Martin Višňa
Byť se to na první pohled nezdá, práce se dřevem a kněžská služba mají něco společného. Ať už z kusu dřeva tvoříte něco konkrétního, nebo pomáháte někomu na cestě k Bohu, je třeba cit a trpělivost. Lukáš Janoušek, který dokončuje studium na Cyrilometodějské teologické fakultě UP, zná obě tyto oblasti. Brzy ho čeká kněžské svěcení, vyrůstal však v truhlářské dílně a zpracování dřeva studoval. Následující řádky o něm vznikly pro tištěný magazín Žurnál, jehož pdf verzi najdete zde.
„Narodil jsem se vlastně v hoblinách. Máme rodinnou firmu na výrobu nábytku a taťka nás k řemeslu vedl, ať umíme něco do života. Zároveň ale vždy říkal, že nechce, aby nám dílna stála v cestě, pokud bychom zvažovali jiné povolání,“ říká. Práce se dřevem ho však bavila a po střední škole, kde se věnoval jeho umělecko-řemeslnému zpracování, nastoupil na vyšší odbornou školu restaurátorskou. Během studia měl možnost získat zkušenosti v Rakousku a v Německu a mimo jiné se podílel na restaurování barokní sakristie v brněnském jezuitském kostele.
I v současnosti obléká montérky a pomáhá v dílně, jeho typickým oděvem však už nějakou dobu je košile s kolárkem. „Knězem jsem se rozhodl stát, protože jsem zjistil, že Bůh to chce. Zažíval jsem takový krásný pocit a vlastně i určitou odpověď při modlitbě. Ale cítil jsem i oslovení při nějakých situacích. Při studiu v Brně jsem se scházel s lidmi na okraji a povídal si s nimi. Často zmiňovali, že dříve chodili do kostela a potřebují se vyzpovídat, pomoci vyjít ze závislostí, nebo dokonce že se obávají o svoji spásu. Cítil jsem, že jako kněz bych jim mohl nějak pomoci,“ vysvětluje Lukáš Janoušek s tím, že velkou podporou v cestě ke kněžství mu je rodina.
Kdo se na tuto cestu vydá, absolvuje nejprve rok v Teologickém konviktu, během kterého se upevňuje ve svém rozhodnutí. S hodnocením od představených se poté může přihlásit do semináře, kde se ruku v ruce se studiem teologie na teologické fakultě sžívá s církví. Denní řád v semináři zahrnuje společné ranní a večerní modlitby chvály, společné obědy a večeře, samozřejmě čas vyhrazený na studium, ale i volno pro osobní potřeby. „Během něj můžeme jít třeba i se známými do hospody, je však třeba znát zdravou míru – a i to je součást našeho učení. Víkendy jsou pak volnější, často pořádáme různé akce přímo v semináři nebo vyjíždíme do farností.“
Lukáš Janoušek už to má „za pár“. Před sebou má státnice na teologické fakultě, kterou mimo jiné tři roky reprezentoval i v Akademickém senátu UP, což bere jako zajímavou zkušenost k poznání univerzity i k navázání nových přátelství. Dva kolegové senátoři se vloni vydali i na jeho jáhenské svěcení v brněnské katedrále. Novým začátkem pak bude červnové kněžské svěcení a také primiční mše doma v Moravských Budějovicích. „Nevím, jestli jsem univerzální člověk, ale dovedu si sám sebe představit v jakékoliv pastoraci, jakékoliv službě. Velké oslovení cítím ve zmíněné pomoci lidem na okraji, ale uvidím, co mi Bůh připraví. Nicméně chci být služebníkem radostným, radost je to, co lidé v dnešním světě potřebují. Chci tedy povzbuzovat, být pravdivý a být tu pro všechny,“ uzavírá.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.