Moudrost stromů
Stůj rovně a hrdě.
Buď uzemněný.
Pamatuj na své kořeny.
Buď naplněný svou přirozenou krásou.
Užij si svůj úhel pohledu.
Pij hodně vody.
Buď přítomný.
Dýchej.
V době adventu bývá příležitost se zastavit a podívat na svůj životní rytmus, kondici duchovní i tělesnou i psychickou.
K duchovní kondici je v dnešní době hodně nabídek. Jak trefí k srdci mladých věřích lidí toť otázka. Marek Orko Vácha zdravě vyprovokoval své čtenáře knihou Nevyžádané rady. Nedávno jsme uvažovali s rodiči na duchovní obnově, jak je to s nevyžádanými radami a jak zároveň rodiče touží svými radami pomáhat dospívání a rozvoji svým dětem ať již jsou malé nebo velké. Pro rodiče a také pro doprovázející, zpovědníky atd to bývá někdy velkou výzvou pro modlitbu, rozlišování a trpělivost jak umět poradit a přitom neprudit.
Vedle nevyžádaných rad mohou existovat i nevyžádané nabídky. Mezi nevyžádané a zároveň přijimáné nabídky jsou setkání inspirovaná komunitou Taize, studentské farnosti, skupiny a společenství okolo řeholí a hnutí atd. Kam patří komunitní web signály? Zatím se zdá, že z nějakých důvodů komunitní rozměr má rezervy, že tu výměna názorů resp dialog nějak stagnuje. Jsem rád za nabídky akcí, videí, podcastů a blogů atd, ale kde se odehrává život mladých křesťanů?
Zdá se mi, že typ dlouhodobých aktivit tolik netáhne jako dřív. Spíše je vidět krátkodobé až jednorázové nabídky ve stylu setkání s komunitou Taize, United festival atd. Je-li to tak, čím to je? Nasazením a zájmy aktivních mladých křesťanů? A co ti méně aktivní mládenci a děvčata? Co když ve farnosti chybí vrstevníci? Někdy lze dojíždět do živějších farností a nechat se oslovit některou nabídkou. V době socíálních sítí, internetu a svobody by to nemělo být tak těžké. Ale bývá to někdy obtížné.
Obtíže mohou být někdy objektivní a ledaskdy jsou hodně subjektivní. Spektrum důvodů může být od introvertního založení až k některým poruchám psychické povahy. A nebo také jednoduše díky výchově, typu osobnosti a zájmům se nabídky duchovní povahy netrefí.
Ale rád bych se zastavil u těch potíží s psychikou. Z různých stran slyším o tom, jak je to náročné s hledáním a rozvíjením vztahů, s křehkostí dnešních mladých lidí atd. Neznám univerzální recept. Doufám, že dar víry, modlitba a hledání vede k nalezení odpovědí. Možná že pro někoho to bude zájem o psychologii. Kolik studentů asi studuje psychologii, aby se v sobě zorientovalo. Pro někoho může být objevné setkání s psychoterapii. V některém období se zdá, že to dospívající nebaví a nebo formy, které jsou nabízeny ve škole neosloví. Někdo roste jako dříví v lese a občasný zásah moudrého lesníka pomůže dalšímu zdravému růstu. Někdo může vyrůst trocha pokřiveně. V adventu běží zajímavý seriál Jak si nepodělat život. Zatím se mi líbí. V druhém díle to byl zajímavý objev mladé slečny o tom, že utíká sama před sebou a u ničeho nevydrží. Snad jedna nevyžádaná rada na závěr. Nepodceňujte vhodný dialog roviny nadřirozené a přirozené. Jedna zásada říkala, že nadpřirozené předpokládá přírozené. Potkat např. psychopata tvářícího se duchovně není žádný med a je dobré mít radar na některé psychické poruchy. A nedávno také někdo hezky řekl, kdybych se včas pustil do terapie, kolik kotrmelců jsem si mohl ušetřit.
Jak si nepodělat život
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12963196133-jak-si-nepodelat-zivot/21751212012-nonstop-lahudky/
s výhledem na stáří a snad i pro generační dialogy:
Chceme-li v životě hloubku (a tedy hlubokou spokojenost a hluboký smysl), musíme tuto hloubku nějak „vykopat“. Musíme k ní nejen dospět, ale také ji umět – a mít ochotu – dennodenně udržovat. A to není snadné, příjemné ani jednoduché. Co je v životě důležité a hluboce naplňující, je obtížné. Vyžaduje si to překonávání překážek, nechuti, strachu, nevíry… Píšu o tom zde na Psychologii.cz v každém druhém článku. Proč by to najednou pro někoho – jen proto, že je mu přes šedesát – mělo přestat platit?
https://psychologie.cz/jednoducha-duse/?fbclid=IwAR17lkNruvaWvzLTk49FvUQfCVwFjQSSIRw43VMSoaRBD7M-_aHxfPCjpco
Nejtěžším úkolem je zajisté smíření se sebou samým. Dosti často se hádáme sami se sebou, s různými proudy v nás. Nemůžeme sami sobě odpustit nějakou chybu, která pošramotí navenek náš "image". Nejsme schopni říci ANO k svému životu. Bouříme se proti tomu, že jsme dostali tu a tu výchovu; že jsme se narodili právě do té a té situace světových dějin; že se naše sny o životě nedaly uskutečnit; že jsme byli jako děti tak hluboce zraňováni a tolik překážek brzdilo náš rozvoj.
Mnozí po celý svůj život zůstanou ve stadiu vzdoru proti svému osudu. Až do konce svého života žehrají na své rodiče, že od nich nedostali tu lásku, kterou by byli potřebovali.
https://www.vira.cz/texty/knihovna/kapitoly/smir-se-sam-se-sebou
Obviňují společnost, že jim nevytvořila šance, které od ní očekávali. Vždy jsou to ti druzí, kteří zavinili jejich bídu. Po celý svůj život se cítí jako oběti a tím omlouvají svůj negativní postoj k životu. Odmítají se smířit se svým životem a současně za něj nechtějí přijmout zodpovědnost.
A protože nejsou s to odpovídat za sebe samé, nejsou ochotni zastávat ve společnosti nějaké zodpovědné postavení. Stále jsou fixováni na lavici obžalovaných. Vinni jsou vždy ti druzí: vláda, starosta, úřady, společnost, církev, rodina. V posledku se svým ustavičným protestem a stěžováním staví proti samému životu. Ve skutečnosti nežijí, nýbrž prožívají sebe jako žalující stranu před soudem tím, že chtějí soudit druhé, aniž se sami vystaví soudu.
***
Se svolením převzato z knihy Anselma Grüna Škola
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
Jak přemoci zlo?
Když vás manžel nebere vážně
Autor: Anselm Grün
Témata: láska k sobě, sebepřijetí, sebevědomí, sebeláska | láska, vztahy | spiritualita, život z víry | vztah k sobě, sebepřijetí | vztahy
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.