Právě jsme četli jednu z prvních stránek Bible. Tato poetická zpráva o stvoření zdůrazňuje zodpovědnost, kterou lidé ve světě mají: aby se starali o zemi a ochraňovali ji. To je zodpovědnost, kterou Bůh svěřil lidem.

Chtěl bych vám, mladým lidem, poděkovat a povzbudit vás. Berete totiž tuto zodpovědnost velmi vážně. My v Taizé vidíme, jak se tolik z vás angažuje v ochraně stvoření, biodiverzity nebo ve zjednodušování životního stylu, a dělá to na nás velký dojem.

Já a moje generace bychom měli prosit o odpuštění za to, jak moc jsme tuto zodpovědnost zanedbali. Konzum zabral příliš mnoho místa, jako by štěstí záleželo jenom na něm. Vy nás povzbuzujete, abychom svůj životní styl změnili na střízlivější a víc zaměřený na to podstatné.

Zítra si v „Podnětech pro rok 2020“ přečtete, že tváří v tvář mimořádné klimatické situaci je možné i společné svědectví různých křesťanských denominací. Ano, je to krásná výzva k tomu, abychom se spojili okolo ekumenických iniciativ.

Abychom se s těmito současnými výzvami mohli vypořádat, musíme vědět, kde hledat podporu. V dnešních dnech se necháváme inspirovat těmito slovy: „Neustále na cestě, ale nikdy nezbaveni kořenů“. Být neustále na cestě neznamená žít v permanentní nestabilitě, ale musíme svoje kořeny nechat růst v realitě, která se nemění.

Nedávno jsem mluvil s jednou dívkou, která byla několik měsíců v Taizé jako dobrovolnice. Pochází z Japonska a dřív pomáhala v jednom z týmů, které se staraly o oběti tsunami ve fukušimském regionu. Stále mi znějí v uších její slova: „Tolik lidí tam přišlo o kořeny, ztratili všechno.“

Někdy se tváří v tvář utrpení cítíme bezmocní. Pamatujme, že modlitba je cesta, která je nám vždycky otevřená. Když Bohu svěříme jiného člověka nebo těžkosti, kterými sami procházíme, změní to něco? Nevíme a naštěstí nemůžeme měřit, jak přesně Bůh odpovídá na naše modlitby. Bůh dalece převyšuje naše kalkulace.

Ale jedna věc je jistá: když Bohu všechno svěříme, vstupujeme do hluboké solidarity se svým bližním, jsme sjednoceni v solidaritě se samotným Kristem, který i dnes trpí s těmi, kdo procházejí soužením. Modlitba nás posílá na cestu, činí nás zodpovědné za druhé i za sebe.

Když se začínáme modlit, můžeme být někdy nepozorní nebo se nám může zdát, že nenacházíme slova. Tehdy si vzpomeňme, že Ježíš Kristus je v našem nejhlubším nitru a že nás zná. Naše modlitba může být velmi ubohá, ale on rozumí našemu srdci. Odvažme se v něm spočinout, sami nebo v krásné modlitbě spolu s dalšími lidmi.

Dnes večer bych chtěl znovu poděkovat všem, kdo nás přijali, zvlášť těm, kdo otevřeli dveře svých domovů a ubytovali poutníky, i představitelům wrocławských křesťanských společenství a veřejné správy. Někteří z nich jsou dnes večer zde s námi.

Naše pouť důvěry bude pokračovat i nadále. Za rok a kousek se bude konat naprosto výjimečná událost: spolu s mladými lidmi z různých zemí se vydáme do Svaté země. Bude to v únoru roku 2021. Po setkání v Bejrútu, které se konalo minulý březen, bychom chtěli vyjádřit solidaritu se všemi těmi, kdo na Blízkém východě usilují o mír.

Těsně před tím se bude konat naše další evropské setkání. Shromáždíme se v zemi, kterou všichni máme moc rádi. Vrátíme se na jih našeho kontinentu. Od 28. prosince 2020 do 1. ledna 2021 budeme přijati v italském Turíně.

https://www.taize.fr/cs_article27095.html