Projev Jeho Eminence kard. Mario Grech

Dobré ráno. Pro nás, kteří jsme tu dnes, je to skutečně dobrý den. A věříme, že i pro celou církev. Touto tiskovou konferencí je totiž zveřejněn IL pro první zasedání řádného generálního shromáždění biskupské synody v říjnu příštího roku. Jako každá milostiplná událost je i tato prezentace Božím "dnes", "dnes" církve, znamením, byť malým, ale znamením, nebo chcete-li semenem, které může přinést mnoho plodů: "kde třicet, kde šedesát, kde sto jedna" (Mk 4,20). Je to na nás všech, i na vás, milí novináři.

Někdo může tento obraz semene vnímat jako rétorický. Ve skutečnosti je text, který předkládáme, plodem synodálního procesu, do něhož se - jak jsme často opakovali - zapojila celá církev a všichni v církvi, a to v perspektivě "zdokonalování" biskupské synody z události na proces, které si přál papež František (srov. EK, čl. 4).

Cílem první fáze byla "konzultace s Božím lidem" (EC, čl. 5). Synoda nezačíná v říjnu příštího roku, jako by dosavadní cesta byla něčím zbytečným nebo pouhým přípravným aktem. Synoda začala 10. října 2021 zahajovací slavností v katedrále sv. Od té doby byla první fáze rozdělena do tří etap: první, v místních církvích, s konzultací Božího lidu - pozvání bylo adresováno všem, zejména periferiím a těm, kteří se z toho či onoho důvodu cítí "vyloučeni"; druhá, v biskupských konferencích, s rozlišováním biskupů o příspěvcích místních církví; třetí, v kontinentálních shromážděních, s další úrovní rozlišování s ohledem na druhou fázi synody.

Naslouchání je nezbytné, protože synodální církev je z definice "církví naslouchání": vzájemně si nasloucháme, abychom slyšeli, co Duch říká církvi (srov. František, promluva na 50. synodě, 17. října 2015). Naslouchání Božímu lidu především proto, že Boží lid, který se podílí na prorocké funkci Krista, je subjektem sensus fidei, tedy té funkce celku pokřtěných, která je neomylná in credendo (srov. LG 12). Vím, že mnozí tuto funkci nechápou nebo podceňují a tvrdí, že Boží lid nemá nástroje, aby mohl nabídnout skutečný příspěvek k synodálnímu procesu. Pro mě je to vážná urážka. A i když je částečně pravda, že ve svatém Božím lidu jsou lidé, kteří trpí pocitem méněcennosti, není to kvůli nim! Ve skutečnosti živá zkušenost ukazuje pravý opak: tam, kde biskupové iniciovali a doprovázeli konzultace, byl jejich přínos živý a hluboký. Totéž platí na úrovni farností, kongregací zasvěceného života nebo laických sdružení a hnutí, kde odpovědné osoby konzultace doprovázely a podněcovaly.

Neexistuje ani obava, že by naslouchání Božímu lidu ohrozilo pastorační funkci biskupů. Naopak, synodální proces navrátil biskupům plodnou službu jak jako pastýřům svých církví, tak jako členům kolegiálních orgánů, které byly vyzvány k pečlivému rozlišování příspěvků z konzultací, nejprve na biskupských konferencích a poté na kontinentálních shromážděních. Během těchto dvou let jsem se setkal s biskupy, kteří byli dříve skeptičtí, ale když blíže kráčeli se svěřeným Božím lidem, našli neocenitelný poklad!

Nebojím se popsat první fázi, která církev zaměstnávala dva roky, jako proces hlubokého kruhu mezi proroctvím a rozlišováním: proroctví, protože "všichni dostali pomazání od Svatého" (1 J 2,20); rozlišování, protože vnuknutí je třeba zkoumat (srov. 1 J 4,1). Pro synodní proces platí to, co řekl apoštol: "Neutlumujte Ducha, nepohrdejte proroctvími. Všechno prosívejte, co je dobré, zachovejte" (1 Sol 5,19-21).
IL je plodem tohoto procesu naslouchání, bodem příchodu "společné chůze", který se nabízí také jako výchozí bod pro druhou fázi synody, tedy pro dvojí shromáždění v říjnu 2023 a v říjnu 2024.

Na tomto bodě trvám a odpovídám těm, kteří se obávají, že závěry synody již byly napsány. Největším zájmem sekretariátu synody i mým osobně bylo vždy respektovat to, co vzešlo z jednotlivých fází synodálního procesu. Činili jsme tak hned od přípravného dokumentu, kdy jsme se ptali, "jaké kroky nás Duch vyzývá, abychom rostli jako synodální církev". Udělali jsme to s Dokumentem pro kontinentální etapu, když jsme shromáždili hlasy církví. Děláme to i nyní, s IL, který vrací celé naslouchání první etapě prostřednictvím rozlišování kontinentálních shromáždění. Jde o respektování Ducha svatého, který - jak často opakuje papež František - je protagonistou synodálního procesu. Domnívat se, že závěry napíšeme jako první, by se rovnalo rouhání se Duchu (srov. Mt 12,31)!

V textu nenajdete teoretickou systematizaci synodality, ale ovoce církevní zkušenosti, cesty, na které jsme se všichni naučili více, a to díky tomu, že jsme šli společně a ptali se sami sebe na smysl této zkušenosti. Mohu říci, že IL je textem, v němž nechybí hlas nikoho: hlas svatého Božího lidu; hlas pastýřů, kteří svou účastí zajišťovali církevní rozlišování; hlas papeže, který nás vždy doprovázel, podporoval a povzbuzoval k dalšímu postupu. IL je také příležitostí pro všechen Boží lid, aby pokračoval v započaté cestě, a příležitostí zapojit ty, kteří se doposud nezapojili.

Proto rád konstatuji, že IL není dokumentem Svatého stolce, ale celé církve. Není to dokument napsaný na stole. Je to dokument, jehož spoluautory jsou všichni, každý pro svou roli, kterou je v církvi povolán hrát, v poslušnosti vůči Duchu. A je to Duch svatý, koho vzýváme, aby nás podporoval v dalších fázích synodálního procesu, abychom "vytrvale pokračovali v běhu, který je před námi, upírajíce zrak na Ježíše, původce a dokonalého víry" (Žd 12,1-2).

přeloženo programem Deepl.

https://press.vatican.va/content/salastampa/it/bollettino/pubblico/2023/06/20/0460/01019.html