Pastorační zamyšlení vatikánského dikasteria pro komunikaci bylo zveřejněno koncem května a nabízí obsáhlou a solidní analýzu a povzbuzení k přijetí role sociálních medii, sociálních sítí a povzbuzuje k milosdenství příběhem Samaritána. 

Zapojení sociálních médií", 29.05.2023

Na cestě k plné přítomnosti

Pastorační zamyšlení nad angažovaností v sociálních médiích

DIKASTERIUM PRO KOMUNIKACI
1) V digitálním věku byl učiněn velký pokrok, ale jednou z naléhavých otázek, které je třeba ještě vyřešit, je, jak máme jako jednotlivci i jako církevní společenství žít v digitálním světě jako "milující bližní", kteří jsou na naší společné cestě po "digitálních dálnicích" skutečně přítomni a pozorní jeden k druhému.

Technologický pokrok umožnil nové druhy lidských interakcí. Otázka už vlastně nezní, zda se zapojit do digitálního světa, ale jak. Zejména sociální média jsou prostředím, kde lidé komunikují, sdílejí své zkušenosti a pěstují vztahy jako nikdy předtím.

V posledních dvou desetiletích prošel náš vztah k digitálním platformám nezvratnou proměnou. Objevilo se vědomí, že tyto platformy se mohou vyvíjet tak, aby se staly spoluvytvářeným prostorem, a ne jen něčím, co pasivně využíváme. Mladí lidé - stejně jako starší generace - žádají, abychom se s nimi setkávali tam, kde jsou, včetně sociálních médií, protože digitální svět je "významnou součástí identity a způsobu života mladých lidí"[1].
2) Mnoho křesťanů žádá o inspiraci a vedení, protože sociální média, která jsou jedním z projevů digitální kultury, mají hluboký dopad na naše společenství věřících i na naše individuální duchovní cesty.

Příkladů věrného a tvůrčího zapojení do sociálních médií je po celém světě mnoho, a to jak ze strany místních společenství, tak i jednotlivců, kteří na těchto platformách vydávají svědectví o své víře, často pronikavěji než institucionální církev. Existuje také řada pastoračních a vzdělávacích iniciativ, které vyvíjejí místní církve, hnutí, společenství, kongregace, univerzity i jednotlivci.

3) Digitální realitou se zabývá i univerzální církev. Od roku 1967 například každoroční poselství ke Světovému dni komunikace nabízejí průběžnou reflexi tohoto tématu. Od 90. let 20. století se tato poselství zabývala používáním počítače a od počátku roku 2000 soustavně reflektují aspekty digitální kultury a sociální komunikace. Papež Benedikt XVI. se v roce 2009 v souvislosti se změnami ve vzorcích komunikace zabýval zásadními otázkami pro digitální kulturu a uvedl, že média by měla nejen podporovat spojení mezi lidmi, ale také je povzbuzovat k tomu, aby se angažovali ve vztazích, které podporují "kulturu úcty, dialogu a přátelství". "[2] Následně církev upevnila obraz sociálních médií jako "prostorů", nejen "nástrojů", a vyzvala, aby se dobrá zpráva hlásala také v digitálním prostředí[3] Papež František zase uznal, že digitální svět je "neodlišitelný od sféry každodenního života" a mění způsob, jakým lidstvo hromadí znalosti, šíří informace a rozvíjí vztahy[4].
4) Vedle těchto úvah je účinná i praktická angažovanost církve v oblasti sociálních médií 5Jeden z nedávných momentů jasně ukázal, že digitální média jsou mocným nástrojem pro službu církve. Dne 27. března 2020, ještě v počáteční fázi pandemie COVID-19, bylo Svatopetrské náměstí prázdné, ale plné přítomnosti. Televizní a živě přenášený přenos umožnil papeži Františkovi vést transformativní globální zážitek: modlitbu a poselství adresované světu, který se ocitl v uzavřeném prostoru. Uprostřed zdravotní krize, která připravila o život miliony lidí, se lidé na celém světě, kteří byli v karanténě a v izolaci, ocitli v hlubokém spojení mezi sebou navzájem a s Petrovým nástupcem[6].

Prostřednictvím tradičních médií a digitálních technologií se papežova modlitba dostala do domovů a zasáhla životy lidí na celém světě. Otevřená náruč Berniniho kolonády kolem náměstí dokázala obejmout miliony lidí. Ačkoli byli od sebe fyzicky vzdáleni, ti, kteří se v tu hodinu připojili k papeži, byli přítomni jeden druhému a mohli prožít okamžik jednoty a společenství.

5) Následující stránky jsou výsledkem reflexe, na které se podíleli odborníci, učitelé, mladí profesionálové a vedoucí, laici, duchovní a řeholníci. Cílem je odpovědět na některé hlavní otázky týkající se toho, jak by se křesťané měli zapojit do sociálních médií. Nemají být přesným "návodem" pro pastorační službu v této oblasti. Spíše doufají, že podpoří společnou reflexi našich digitálních zkušeností a povzbudí jednotlivce i společenství k tvůrčímu a konstruktivnímu přístupu, který může podpořit kulturu bližního.

Výzva podporovat pokojné, smysluplné a pečující vztahy na sociálních sítích podněcuje diskusi v akademických a profesních kruzích, stejně jako v církevních. Jaký druh lidskosti se odráží v naší přítomnosti v digitálním prostředí? Kolik z našich digitálních vztahů je plodem hluboké a pravdivé komunikace a kolik je pouze utvářeno nezpochybňovanými názory a vášnivými reakcemi? Kolik z naší víry nachází živé a osvěžující digitální vyjádření? A kdo je mým "bližním" na sociálních sítích?

6) Podobenství o milosrdném Samaritánovi7, kterým nás Ježíš nutí odpovědět na otázku: "Kdo je můj bližní?", je podníceno otázkou znalce zákona. "Co mám dělat, abych zdědil věčný život?", ptá se. Sloveso "zdědit" nám připomíná dědictví zaslíbené země, které není ani tak geografickým územím, ale symbolem něčeho hlubšího a trvalejšího, něčeho, co musí každá generace znovu objevit a co nám může pomoci nově si představit naši roli v digitálním světě.

přeloženo programem deepl.

originální text: 

https://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2023/05/29/230529g.html