O. Wacław Oszajca SJ: Možná konečně nastal čas podívat se na dějiny církve z pohledu lásky?
Zdá se, že chceme-li říci něco smysluplného o Bohu, musíme mluvit o člověku, o tom, co je nejkrásnější v nás a co je nejkrásnější mezi námi.
Takový antropologický obrat k člověku by nás neměl překvapit. Už dávno je známo, že jsme děti Boží, ale také děti hvězd; Země nás rodila miliardy let. A už jen z tohoto důvodu není naléhavé, abychom se z této vlasti stěhovali do beztělesného nebe. Izajáš nám to říká: "Chtěl bych zpívat svému milému píseň o jeho vinici. Můj milý měl vinici na úrodné stráni. Vykopal ji, vyčistil od kamení, vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní postavil strážní věž a dokonce v ní udělal lis na víno". Stačí k tomu doplnit zejména Píseň písní a vidíme, že tento láskyplný proud biblického myšlení o skutečnosti převzal Ježíš a novozákonní autoři.

S ohledem na to je překvapivé, že jsme po staletí považovali řeholní život, zejména mnišský život a s ním spojený celibát, za nejdokonalejší způsob křesťanského života a že hřích nečistoty se týkal především oblasti sexuality. Naštěstí známe takové křesťany, kteří se neodchýlili od milostného charakteru vztahu Boha k člověku; stačí zmínit Jana od Kříže, Faustinu Kowalskou, Zdenku Schelingovou nebo Emiliána Kowcze a podívat se blíže na mariavity z této stránky.

Ale jak už to mezi lidmi bývá, i mezi Bohem a lidmi dochází čas od času ke konfliktům. Prorok Izajáš dále říká: "Očekával, že mu přinese dobré hrozny, ale ona přinesla trpké bobule. Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma a všichni Judejci, suďte mezi mnou - a mou vinicí! Co jiného jsem mohl pro svou vinici udělat, než jsem udělal? Proč, když jsem čekal, že přinese dobré hrozny, přinesla trpké bobule? Hle, teď vám řeknu, co se svou vinicí udělám: odstraním její ohrady, takže se stane ohnivou pastvinou; zbořím její zeď, takže bude pošlapána. Udělám z ní poušť!". Zdá se, že smrt Božího Syna Ježíše - a jemu podobných, nejen křesťanů či věřících lidí, kteří, ať už si to uvědomují, nebo ne, opakují při umírání po Ježíši: "Tobě, Bože, dávám svůj život" - ukončila kult utrpení a přinášení smírčí oběti. Je to náhoda, že po zkušenostech inkvizice a protireformace, po dobytí Ameriky, po přivlastnění Afriky a Asie, po obou válkách i po té současné na Ukrajině konečně nastal čas podívat se na dějiny církve z této láskyplné stránky a uvěřit, že právě život a radost jsou největším Božím darem lidem a lidem mezi sebou? ©
https://www.tygodnikpowszechny.pl/o-waclaw-oszajca-sj-moze-nadszedl-wreszcie-czas-spojrzenia-na-dzieje-kosciola-od-tej-milosnej?utm_term=Autofeed&utm_medium=Social&utm_source=Facebook&fbclid=IwAR0_d7lZn4lkNrHFDTXIw52Kzz4RGPjxEbPRZykDkmQySgD99VcPCniiWqE#Echobox=1697068886