Víra napravuje trhlinu
Týden čtyřicátý druhý: Napravení trhliny
Otec Richard dlouho zápasil s tím, co znamená být člověkem víry:
Víra není útěcha pro ego
Přemýšlím, jestli jsem někdy víru pochopil – nebo jestli o ni stojím teď, když mi to dochází.
Teď už vím, že víra není věřit-jisté-ideje-všem-důkazům-naproti. Není to zarputilá věrnost dětským podmínkám ani sliby věrnosti posvátným formulím a oficiálním vysvětlením. Určitě to není návykové opakování rituálů nebo praktik, které udržují Boha pod kontrolou. Tyto přístupy poskytují egu útěchu, ale pravdě poskytují jen málo útěchy, a ještě méně útěchy děsivému a úžasnému příchodu Boží vlády.
Víra je něco jiného než náboženství
Zdá se, že lidé skutečné víry jsou schopni udržet stále větší množství chaosu v jednom klidném a uspořádaném životě. Zdá se, že víra činí lidi prostornými, neovládajícími se a čekajícími ve vědomí. Víra, kterou Ježíš chválí jako spásu (a která je dostatečná u malomocných, Samaritánů a lidí mimo chrámový systém), je něco úplně jiného než náboženství jako takové. Je to schopnost v lidech všechno pojmout a přijmout, ničeho se nedržet, téměř bez potřeby bát se nebo unáhleně soudit. Lidé naplnění vírou považují za zbytečné se zabezpečovat, protože jsou zabezpečeni na hlubší úrovni; v tomto prostorném místě je místo pro Jiného.
Víra odmítá se uzavřít ale chce být otevřená
Protože se lidé víry cítí dobře v celku, jsou schopni udržet nesourodé části pohromadě, usmířit se nebo “zacelit trhlinu”. Opakujícím se pokušením je oddělovat, analyzovat a posuzovat jednotlivé části, což nám dává pocit kontroly a “porozumění”. Víra, poháněná láskou, nám umožňuje vzdát se potřeby chápat, umožňuje nám nechat jít a někomu jinému, aby nás držel pohromadě. Není to ani tak vzdání se, jako spíše otevření se a odmítnutí uzavřít se zpět kvůli soběstačnosti a ovládnutí. Pokud je toto skutečně charakter víry postmoderních lidí nebo jakýchkoli lidí, pak konečně vím, proč je víra tak vzácná a proč se sám Ježíš divil, že toho na této zemi moc nenajde (Lk 18,8).
Lidé víry s velkou duší udržují s odvahou chaos
Dnes se zdá, že je téměř každá zeď proražená. “Vesmírné vejce”, které se zdálo, že nás dlouho drží pohromadě, je nyní rozbité. Nyní se nacházíme v kulturních válkách téměř ve všech osobních a společenských otázkách. Většinu z nás už nic nešokuje. Často jsme smutní, sklíčení, dokonce odcizení jedinému světu, ve kterém žijeme. Toužíme po porušovatelích, kteří by mohli obnovit naše zničené domy, (viz Izajáš 58,12). Toužíme po lidech s velkou duší, kteří v sobě dokážou udržet chaos – a dodat nám odvahu udělat totéž. [1]
Modlím se, aby každý z nás takové lidi ve svém životě poznal a aby nám jich bylo dopřáno na světové scéně. Jsem přesvědčen, že takoví lidé už tu byli před námi a dláždili nám cestu – mystici a světci všech pohlaví, kultur a náboženských tradic, ti známí i neznámí. [2]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, “Mending the Breach,” Tikkun 22, no. 3 (May/June 2007): 28–29. Earlier version in Radical Grace 5, no. 6 (Dec. 1992/Jan. 1993): 1–2.
[2] Richard Rohr, “What the Mystics Know,” Daily Meditations, October 23, 2020.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, Snoopy—Early Sun Display on Earth (detail), 1970, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snow Reflection on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Jeune Fille Français(detail), 1951, oil on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
We accept the breach as an invitation to repair: piece by piece, thread by thread, we heal together.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.