Sv. Augustin a Antony de Mello
Sv. Augustin je člověkem, který velmi zásadně ovlivnil život církve tehdy i dnes a je nazýván učitelem církve. Antony de Mello také výrazně ovlivnil řadu křesťanů, ale zatím není nazván učitelem církve. To většinou proběhne až po dlouhé době.
O sv. Augustinovi, jeho konverzi a díle jsem slyšel často během svých studií a dalšího vzdělávání. Nejkrásněji ho připomínal ThDr Josef zvěřina, snad nejvýznamější osobnost české církve ve 20.století. Celou svoji teologii nazval teologii agape. V semináři jsem rád a často připomínal jeho heslo Miluj a čiň co chceš. Krásným způsobem také rozvíjí cestu lásky ve vztahu k morálce B.Häring ve svém díle Láska je víc než přikázání. A našlo by se mnoho dalších interpretací. Často se ptám, jak se nám daří v našem církevním životě milovat Boha a bližního, jak různé situace vystavují zkoušce náš veliký ideál. Každý z nás si může řicí, jak dělá pokroky a také pády na této královské cestě lásky.
Antony de Mello na závěr svého života vystihl svoji duchovní cestu, na které byl velmi poctivým a upřimným hledačem a proto také inspiroval tolik lidí na celém světě těmito slovy:
Naše náboženská výchova nevěnovala velkou pozornost citové stránce osobnosti; spíše ji potlačovala přezíráním a obavami z nepochybně skutečného nebezpečí. Ve svém důsledku to vedlo k opačnému extrému, ke chladu a lhostejnosti. Mezi námi byl kladen důraz na inteligenci, myšlení, rozum, zatímco city byly odsunuty kamsi do pozadí. Přicházeli jsme o podstatnou část lidskosti, o vřelost, dojetí, citovost. Těmito základními lidskými projevy, předměty milosti a vykoupení, bychom měli vzdávat Bohu chválu, stejně jako to činíme rozumem. Tony věděl, že je třeba v nás vzbudit dřímající citovost, povzbudit ji, usměrnit a vytvořit plnou osobnost.
Je mnoho dalších myšlenek, které stojí za to objevit a nechat se inpirovat. Mnoho je duchovních cest. Snad tolik, kolik je lidí. Ale některé osobnosti í jdou vyrazněji a inspirativněji. Ze své zkušenosti pastýře vnímám jako nesmírně aktuální také jeho vyjádření o jeho duchovní cestě:
„Kdyby se mě byli zeptali v prvních letech mé duchovní cesty, co bych chtěl, aby lidé říkali na moji chválu, byl bych odpověděl: ‚Ať říkají, že jsem svatý.‘ O několik let později bych byl odpověděl: ‚Ať říkají, že jsem člověk s velkým srdcem.‘ A nyní chci, aby o mně řekli, že... jsem svobodný člověk.“
Přeji každému čtenáři, aby nacházel dobré průvodce na své duchovní cestě a třeba jim pomůže také dnešní světec nebo Antony de Mello.
http://www.cestabrno.cz/Anthony.php
//www.youtube.com/watch?v=cxbgtVxrrR8
http://www.svatyaugustin.estranky.cz/stranka/sv_augustin-o-lasce-a-milovani
21.9. Pozn. upřesňující:
protože některým čtenářům - mladým bojovníkům - vadila formulace "zatím není nazván učitelem církve" zkusím vyjádřit úctu k Antonymu de Mello jiným způsobem: ovlivnil řadu křesťanů "i i když nesplňuje všechny podmínky pro statut učitele církve". Jde mi o to v této poznámce vyjádřit, že si jej velmi vážím, jako průvodce spiritualitou, která hledá cesty k dialogu a širokému srdci, jak nazval sv. Benedikt kriterium duchovního člověka.
Svatý Benedikt považuje široké srdce za kritérium duchovního člověka. Bůh může přebývat jen v širokém srdci. Ten, kdo je má, dokáže milovat i lidi, kteří mu nejsou sympatičtí. Široké srdce překonává nepřístupnost a uzavřenost, do které se utíká nemilované dítě ve snaze chránit se před zraněním. Avšak široké srdce umí také čekat. Doufá, že nepřístupnost se promění v přístupnost a uzavřenost v otevřenost.
Ten, kdo díky lásce získá široké srdce, se přestává rozčilovat kvůli druhým. Úzké a malicherné srdce spotřebovává spoustu energie na rozčilování se kvůli druhým. Široké srdce má dost místa na lidi a jejich vlastnosti. Je pokojné.
A.Grün v nové knize Velepíseň lásky.
23.9. Pozn. upřesňující:
Několik upřesňujících vyroků:
Římská Kongregace pro nauku víry vydala 22. 8. 1998 prostřednictvím vatikánského tiskového úřadu oznámení ("Notifikation"), že spisy indického jezuity patera Anthony de Mello (1931-1987) „nejsou v souladu s katolickou vírou a mohou způsobit těžké škody". Dokument nese podpis kardinála Ratzingera a jeho zveřejnění nařídil sám papež. Index „Libri prohibiti" byl sice r. 1966 zrušen, ale Kongregace víry si ponechala i nadále právo prověřovat knihy katolických autorů, aby věřící mohli byt varováni. Mellovi je především vytýkáno, že ignoruje osobního Boha a popírá božství Kristovo. Podle církevního práva musí teď biskupové chránit věřící před poškozením těmito spisy. Indický jezuitský řád kritizoval vatikánské odsouzení spisu patera de Mello. Jezuitský provinciál pro jižní Asii pater Lisbert D'Souza v interview s katolickou tiskovou agenturou UCA News řekl, ze jde o „nedorozumění". Nejen že mnohé texty byly zfalšovány, ale také bez dovolení autorova zveřejněny. Dále se jedná o texty, které nechtějí interpretovat křesťanskou víru, nýbrž jsou určeny jiným náboženstvím. „Jeho kázání mají formu vyprávění, jsou v nich jak křesťanské, tak hinduistické a budhistické příběhy, jakož i islámský způsob vyjadřování," řekl D'Souza.
Nebezpečný de Mello?
Profesor teologie ve švýcarském Freiburgu, Anand Nayak (původem Ind), vydal knihu Je otec de Mello nebezpečný? ve které obhajuje Římem odsouzeného indického jezuitu, zesnulého v roce 1987
Otec Anthony de Mello jako teolog, psycholog, psychoterapeut a současně syn Asie spojil tradiční křesťanské a asiatské myšlení s moderním psychologickým přístupem. Při duchovních cvičeních inspirovaných sv. Ignácem používal taoistické a budd- histické techniky a o Bohu mluvil pomoci jiného slovníku, než na Západě, aby mu rozuměli také hinduisté, buddhisté, taoisté a muslimové, neboť Asie není křesťanská.
Nemám pocit, že by PavelV byl mimo téma. Naopak vyjádřil se k tomu jedinému podstatnému, ocitoval relevantní dokument... <br />
Taky si nejsem jistý, jestli je ta citace z rozhovorů s kardinálem Ratzingerem správně pochopena. Spíš se mi zdá, že mluvil o osobních názorech. V tom případě je to jistě pravda: Osobní teologické názory a spekulace (a to ani papeže) se jistě nemůžou lehkovážně stát naukou Církve.<br />
Oficiálně vydaný dokument této kongregace má už ale jistě jinou závažnost. Samozřejmě, můžeme se tady bavit o nejrůznějších problémech a omylech, ale to nemění nic na tom, že věcná citace církevního dokumentu není na škodu žádné křesťanské diskusi!<br />
Řekl bych, že Inigo by za ty příspěvky spíš vděčný. :-)
Milí bratři vidím, že jste ve střehu. Zkuste dát celý překlad vyjádření s datací a charakteristikou římského vyjádření. <br />
To je spíš pohled pro ty, kteří berou vážně víru a nejsou ani farizei ani zákoníky ani ultras. Pro znalce dějin církve 20. století není neznámý vývoj postoje svatého oficia k teologům jako byl Congar, Lubac, Cheny atd. <br />
<br />
Několik upřesňujících vyroků:<br />
Římská Kongregace pro nauku víry vydala 22. 8. 1998 prostřednictvím vatikánského tiskového úřadu oznámení ("Notifikation"), že spisy indického jezuity patera Anthony de Mello (1931-1987) „nejsou v souladu s katolickou vírou a mohou způsobit těžké škody". Dokument nese podpis kardinála Ratzingera a jeho zveřejnění nařídil sám papež. Index „Libri prohibiti" byl sice r. 1966 zrušen, ale Kongregace víry si ponechala i nadále právo prověřovat knihy katolických autorů, aby věřící mohli byt varováni. Mellovi je především vytýkáno, že ignoruje osobního Boha a popírá božství Kristov
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.